Není ani zřejmé či jasné, že se Jeremy Corbyn pro druhé referendum opravdu rozhodl, například třeba proto, že si to přeje velká část voličů labouristické strany.
Možná si chce Corbyn prostě otestovat, jestli by pro opravdové referendum existoval dostatek hlasů. Možná je dokonce jeho záměrem ověřit si, že žádná většina pro druhé referendum ve skutečnosti neexistuje, a s prohraným indikativním hlasováním bude moci tuto myšlenku definitivně smést ze stolu. Svědčilo by o tom to, že radikální zastánci druhého referenda jsou pro to, aby se indikativní hlasování konalo později, než chce Corbyn, tedy až bude veřejnosti dostatečně zřejmé, že možnosti jsou už opravdu jenom dvě: tvrdý brexit bez dohody, nebo právě záchrana členství v EU skrze druhé referendum.
Theresa Mayová před hlasováním o smlouvě o brexitu strašila, že buď bude smlouva, nebo nebude žádný brexit. Pro euroskeptické konzervativce je „nebrexit“ (jak by řekl Václav Klaus) skutečně tou nejhorší noční můrou. Hrozba druhého referenda je může nakonec až tak vystrašit, že smlouvu o brexitu příští týden, po vyjednání nějakých ústupků ve věci irské pojistky, podpoří. Takže Corbyn paradoxně může Mayové pomoci. Pokud ale premiérka prohraje se smlouvou příští týden v parlamentu znovu, spíše než druhé referendum jsou pravděpodobné nové volby.
Jestliže by ale druhé referendum získalo přeci jen nějaké reálnější obrysy, je třeba se tázat, zda je to v zájmu České republiky - a pak také zda je to v zájmu Evropské unie.
MACHÁČEK: Vzhůru k brexitové paralýze |
Zde se mohou pohledy mírně lišit. Británie byla v EU tradičním spojencem České republiky. Stáli jsme na stejné straně v kritice byrokracie a přílišné regulace, stáli jsme na straně svobodného obchodu - a Británie byla vždy zastáncem dokončení a prohloubení jednotného trhu. Britský akcent na zdravý rozum i rozšiřování EU nám byl vždy blízký. Británie byla také jistým garantem toho, že nevznikne v EU dvourychlostní Evropa, že státy neplatící eurem nebudou odstaveny na druhou kolej. V tomto ohledu by bylo pro nás setrvání Británie v EU lepší, i kdyby se mělo hlasovat třeba třikrát.
Jenže jsme také Evropané - a tady je to už o dost složitější. Představme si, že by proběhlo druhé referendum a členství v EU by bylo zase odmítnuto. To by ale byla pěkná reklama pro EU! Reputace EU by utrpěla. Musí to být něco nevábného, ta EU, řekne si leckdo ve světě.
Referendum se opakovalo jen v menších zemích jako Irsko či Dánsko. Když Francie odmítla ústavní smlouvu, tak žádná nebyla a basta. Británie by se sama druhým hlasováním deklasovala na malou zemi a Unie by tou částí populace, která prohrála, byla cejchována jako někdo, kdo vychovává, poučuje a asociuje se s nedemokratickou a „protilidovou“ praktikou.
I kdyby referendum tentokrát dopadlo „dobře“, k moci by se v Británii časem dostala nějaká euroskeptická vláda a celé otravné fimfárum s brexitem by se opakovalo.
A nakonec: kdyby vyhráli zastánci setrvání, hlasovalo by se v Británii v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu protestně a euroskeptické a protestní křídlo v Evropském parlamentu by posílilo ještě víc, než se nyní čeká.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
