Itálie má za sebou dvě čtvrtletí negativního růstu, takže je (nebo na konci roku byla) v recesi. Francie je na pokraji stagnace a poškodilo ji Hnutí žlutých hvězd. Německo se recesi ve druhém pololetí roku 2018 technicky vyhnulo jen o pár desetinek procenta. Článek Financial Times najdete zde:
Německá situace je zvláštní. V posledních letech bylo Německo spíše imunní vůči různým šokům, které se dotýkaly některých jiných zemí eurozóny. V oblasti důvěry v ekonomiky i v oblasti kreditních šoků.
Jedním z faktorů, které dopadly na německou ekonomiku, je zpřísnění globálních finančních podmínek, jež souvisely se zpřísněním americké měnové politiky. To se nyní začne obracet, protože americká centrální banka v současné době měnovou politiku zase zmírňuje.
Pak je tu další externí šok. Německá ekonomika reagovala na zpomalení ekonomického růstu v Číně, která zase zpomaluje v důsledku omezování a zpřísňování úvěrů na čínském trhu a v důsledku obchodní války s USA. Obchodní válka USA s Čínou vůbec přináší na trhy nejistotu, která pak dopadá i na Německo.
Je pravdou, že vývoj na zahraničních trzích je hlavním faktorem zpomalení v Německu i v eurozóně. Domácí poptávka v eurozóně zůstává stabilní, spotřebitelské poptávce svědčí přepálený trh práce (růst mezd) a zvyšující se reálné příjmy domácností.
Všechno v Německu ale vysvětlit Čínou nejde. Jsou tu i některé jednorázové šoky. Poptávka po automobilech ve druhé polovině loňského roku souvisí s pomalou implementací nových regulatorních požadavků na emise.
Produkce chemického průmyslu poklesla především kvůli nedostatku vody v Rýně. Transport důležitých surovin se prakticky zastavil, ale situace už se zlepšuje. A také se ve statistice projevil výpadek výroby jedné velké farmaceutické firmy, což prý zkoumá a vyšetřuje německý statistický úřad.
Dobrou zprávou je, že v prvním pololetí tohoto roku by německá ekonomika měla zase začít růst a celkově by letos měla růst o 2 až 2,5 procenta, tedy podobně jako ekonomika česká.
Tolik FT. Zbývá možná dodat, že německá fiskální politika je velmi přísná a zpráva EK každý rok už několik let praví, že má Německo víc investovat.
Otázka do Debaty JM s ekonomy pro tento týden je následující: Jak to, že se výpadek německého růstu v minulém pololetí příliš nebo skoro vůbec neprojevil na vývoji růstu české ekonomiky, o níž se říká, že je s tou německou velmi provázaná a že je dodavatelem, tedy de facto součástí německé exportní mašiny? A akutním nedostatkem pracovní síly v průmyslu trpíme my stejně jako Němci. Souvisí to s naším odlišným mixem fiskální a měnové politiky? Nebo se efekt dostaví se zpožděním?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.