Jackson je mrtev, nemůže se bránit, přitom věc dvakrát řešil soud a oběti ke zpěvákovi vozili sami rodiče a de facto je prodávali za miliony dolarů.
Otázkou ovšem je, co všechno bychom měli z databází oficiálně vyřadit a vymazat.
V hudbě se navrhuje, aby byli z playlistů, archivů i povrchu zemského vymazáni:
1. Johnny Cash – byl závislý na substancích, zpíval vězňům, kdoví jestli mezi nimi nebyli i pedofilové.
2. Rolling Stones – brali drogy, a dokonce o nich zpívali, viz například píseň Brown Sugar. Svedli na scestí miliony teenagerů.
3. Nick Cave – vysvětlil celé jedné generaci, že brát heroin je normální.
4. Bedřich Smetana – kdoví ve kterém veřejném domě chytil syfilis, a co když ta prostitutka byla nezletilá?
5. Též se doporučuje vyřadit z playlistů kvůli závadovosti Václava Neckáře (KSČ), Michala Prokopa a Jana Wericha (Anticharta). Znovu je možné vyřadit i The Plastic People of the Universe (nevhodné fekálistické písně jako Zácpa).
Pozoruhodné je, že pedofilie se v české komunistické pop music příliš nevyskytovala, i když u nápadné dvojice Pochvald–Vložek (a nejen u ní) by se to mělo pro jistotu důkladně přešetřit.
Je nabíledni, že znovu prověřit je třeba i filmaře. Není přece správné, aby Kevin Spacey (ve filmu už nejsi) byl odevšad vyřazen, a Woody Allen ještě odevšad úplně vyřazen a vykázán nebyl. Přitom je přeci každému jasné, že si Allen užíval se svou nevlastní dcerou, přestože to policie a soudy nikdy neřešily.
  |
A také jste slyšeli, že se režisér Juraj Herz sápal po každé asistentce a režisér František Vláčil byl pořád zpitý od obraz?
Ale nyní vážně. Pro hollywoodské scénáře už existují doporučení, kolik má být ve filmu ženských postav, kolik prostoru mají mít v dialozích, kolik v něm má být zastoupeno genderových a sexuálních menšin i jaké jsou meze laskavého humoru.
Polozapomenutá nahrávka. Jackson je sexuální predátor, říkala zpěvákova sestra |
Vždycky se mi zdálo směšné, když někdo říkal, že naše zkušenost s komunismem může být jednou liberálnímu Západu prospěšná. Nyní chápu, že jsem se mýlil. Nemusíme kvůli tomu být nafoukaní, ale s těmi různými svazáckými kampaněmi, peticemi a vyřazováním určitých jmen z veřejných knihoven a učebnic máme prostě svoje autentické a živé zkušenosti – a měli bychom je dnes umět světu předat. Stejně jako ty s bouráním soch a vymazáváním z fotografií.
Nevím jak u koho, ale pro mě osobně byl rok 1989 přelomem především v tom, že si už každý bude moci zpívat, hrát, říkat a poslouchat, co bude chtít (tedy kromě nacistů a esesáků), a ne že se v tom bude řídit doporučením nějaké komise či iniciativy, která lépe než my ostatní chápe, co je pro nás dobré.
Jacksona jsem sice do svého osobního playlistu nikdy nezařadil, ale svoboda těch, kteří ho chtějí hrát a poslouchat i nadále, je pro mne zcela zásadní, či přímo existenciální záležitost.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
