Sama premiérka nabídla rezignaci hned, jak bude brexit dokonán, což by podle výroku některých VIP brexitérů v Konzervativní straně, jako je Boris Johnson či Iain Duncan Smith, mohlo vést k tomu, že by změnili názor a na poslední chvíli smlouvu Mayové v parlamentu podpořili. Jenže nakonec do toho „hodila vidle“ severoirská stranička DUP, o jejíž hlasy se opírá menšinová vláda Mayové, jež se nakonec usnesla, že ani tentokrát brexitovou dohodu nepodpoří. Další vlivní konzervativní brexitéři jako Jacob Rees-Mogg ale řekli, že chtěli hlasovat podle toho, jak se rozhodne DUP, takže většinová podpora pro smlouvu zase neexistuje.
Aby toho nebylo málo, John Bercow, předseda Dolní sněmovny, zopakoval svůj právní výklad, že nemůže nechat o stejné brexitové smlouvě znovu hlasovat, protože by tím porušil (nepsanou) britskou ústavu, tedy konkrétně pravidlo z roku 1604. Otázka, zda půjde hlasovat potřetí – i kdyby se podpora pro ni našla –, zůstává stejně relevantní. Takže v nejbližších dnech se možná opět bude o smlouvě hlasovat – anebo nikoli, když to Bercow nedovolí. A parlament se ke svým indikativním hlasováním vrátí zase až v pondělí; i když laika napadá, zda se tedy i v pondělí nebude hlasovat podruhé o tomtéž, když těch osm variant ve středu neprošlo, a jestli to Bercowovi nebude zase vadit.
Závěr: tvrdý brexit 12. dubna je zase o něco pravděpodobnější. Pokud by parlament v pondělí doporučil třeba celní unii, není jisté, že to vláda akceptuje a že tato premiérka o tom půjde někam jednat.
Poučení: nezkoušejte vést jednání o klíčové mezinárodní smlouvě, když máte menšinovou vládu a rozdělenou partaj. Co se Bercowa týče, podporuje zaprášený folklor a říká tomu ochrana ústavy. Odporuje to zcela zdravému rozumu, který jsme dřív na Anglii obdivovali.
…
Napadlo by vás někdy, že jeden z nejdůležitějších amerických deníků prohlásí NATO za mrtvé? Stalo se. Titulek dvorního komentátora The Wall Street Journal Waltera Russella Meada zní: „NATO umírá, ale na vině není Trump.“ Podtitulek pak: „Německo odmítá plnit závazky a dělá na Alianci dlouhý nos.“ Myšlenka, že NATO umírá, byla kdysi nemyslitelná, ale poté, co se Němci rozhodli držet obranné výdaje na 1,25 % HDP po příštích pět let, je podle Meada smrt NATO nevyhnutelná. Německo přitom nemá žádné fiskální problémy, naopak v téže době hodlá vytvářet fiskální přebytky. Němci posílají jasný vzkaz: NATO a USA pro nás nejsou důležité.
Článek dále zmiňuje rusko-německý plynovod Nord Stream 2 a konstatuje, že nejde jen o Německo. Turecko nakupuje rakety S-400 od Ruska a Itálie podepisuje strategické dohody s Čínou.
Zajímavý je závěr článku: politická podpora NATO uvadá, ale byrokratické struktury zůstávají funkční a robustní. NATO má bataliony generálů, hromady velvyslanců a překladače papírů, kteří budou fungovat, dokud je někdo bude platit. NATO má zjevně novou funkci – provést velký experiment, který ukáže, jak dlouho mohou byrokratické a diplomatické struktury prodloužit život alianci, jejíž členové už nevěří v bezpečnostní kalkulaci v jejím samém srdci. Dříve nebo později realita diplomacii prostě dožene.
NATO bude v dubnu slavit 70 let, nebudou chybět ceremonie a projevy. Ale když do toho nedají nejdůležitější členové srdce, jsou vyhlídky Aliance chabé. Nejstarší a nejefektivnější vojenská aliance v historii už dávno není, co bývala. A v Pekingu a Moskvě z toho vyvozují jasné závěry.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
