A nelze vyloučit ani to, že Mayová bude napočtvrté úspěšná, zvláště pokud parlament v rámci dnešní (už druhé) série indikativních hlasování nepodpoří většinově žádnou variantu (celní unie, Norsko plus apod.)
Do úterka 9. 4. má premiérka informovat Brusel o svých dalších plánech.
K tématu dalšího prodloužení lhůty pro brexit se ve svém pravidelném pondělním komentáři pro The Financial Times vyjadřuje Wolfgang Münchau. Co musí EU zvážit, pokud bude uvažovat o dlouhém prodloužení?
EU má tendenci vše donekonečna natahovat, protahovat, odkládat, vysedět – či jak jinak českému čtenáři přiblížit anglické „kopání do plechovky po cestě“. Celá řada a možná i většina evropských lídrů by tomu asi i tentokrát dala přednost. V tom případě se ale vyžaduje jednohlasnost – a je možné, že si některé vlády postaví hlavu. Zvlášť když bylo víckrát řečeno, že Británie nemá v případě žádosti o prodloužení pouze potvrdit účast v evropských volbách, ale také přijít s nějakým pozitivním scénářem, a ten buď nemá, anebo ho nebude předkládat Mayová. Mohou být volby důvodem odkladu? Nebo druhé referendum? A jakou otázku bude referendum obsahovat? A na jaké straně povede kampaň Mayová?
Ne každý premiér je zvědavý na to, že v Evropské radě vystřídá Theresu Mayovou mnohem ostřeji euroskeptický premiér, třeba Boris Johnson. Francie a Španělsko přijdou o pět europoslaneckých míst, na něž se po odchodu Británie těšily. Posílení euroskeptického křídla v Evropském parlamentu je další věc.
Samozřejmě že v zájmu České republiky je, aby Británie v EU zůstala. Je spojencem v dokončení svobod jednotného trhu. Druhé referendum, jež by mohlo zvrátit brexit, je zkrátka v zájmu České republiky. Jenže to není dobré říkat nahlas, když názor britské vlády je „doručit“ brexit. A nedělejme si velké iluze, druhé referendum může dopadnout stejně jako to první.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
