Mayová tedy bude zapsána do dějin jako neúspěšná politička. Změnila názor (byla původně proti brexitu) a slíbila dodat či doručit brexit, ale nepovedlo se jí to. Leckdo v EU si ji bude spojovat s tím, že nezastavila brexit. To ale ona ve funkci premiérky nikdy neměla v úmyslu, takže to nemá smysl rozebírat.
Srovnejme si s Davidem Cameronem: nejprve dítě štěstěny a veleúspěšný politik, nakonec velezoufalec.
Kdy a kde udělala Mayová chybu z pohledu někoho, kdo chce doručit smluvní a civilizovaný brexit? Jednoznačně ve chvíli, kdy v únoru stanovila dilema, které Británii čeká, tak, že buď bude její brexitová dohoda, nebo nebude žádný brexit. Správné a logické dilema mělo být: buď bude brexitová dohoda, nebo bude tvrdý brexit se všemi hrůznými následky. Osvědčuje se, že kromě morálních dilemat a zájmů musí být úspěšná politika založená na logice. Mayové politika byla založená na nelogičnosti, a to v zemi, která je kolébkou common sense.
Špatně se zachovala i EU, jež příliš benevolentně souhlasila s velkým prodloužením brexitové lhůty. Kdyby hrozil tvrdý brexit, dohoda by byla schválena. Tvrdý brexit je sice dosud velmi pravděpodobný, ale už nebude zas tak tvrdý, když je tu možnost se na něj více než rok připravovat. A koneckonců i instituce jako MMF již nějakou dobu zdůrazňují že protahovaná brexitová nejistota má už horší ekonomické dopady než případný tvrdý brexit.
A nakonec: druhé referendum a konec brexitu? Vyloučit to nelze, ale Labour Party by s touto agendou musela vyhrát volby. To by se ovšem na této agendě musela shodnout. Nic z toho se zatím nejeví jako pravděpodobné.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
