Jedním z akcelerátorů je vítězství farageovců v evropských volbách ve Spojeném království. Tato strana začíná opět unášet veřejnou debatu ve svůj prospěch, stejně jako tomu bylo v roce 2015 – a na to má v EU málokdo žaludek.
Poznámka Monitoru JM: Stejně jako nemá nikdo žaludek na posílenou eskadru farageovců v Evropském parlamentu.
EU by měla zvolit stejnou taktiku jako v březnu a postavit Spojené království před binární volbu. Akceptujte dojednanou dohodu, nebo odejděte bez dohody. V dubnu si žádal jasný řez francouzský prezident Macron. Tehdy byl sám, dnes má větší podporu.
Až převezme vedení vlády Boris Johnson – což se podle Münchaua stane –, měl by začít tam, kde Theresa Mayová skončila. Neměl by se pokoušet znovu vyjednávat a otevírat dohodu, protože EU s tím stejně nebude souhlasit. Johnson může k dohodě přidat novou politickou deklaraci a prezentovat celý balík jako poslední fatální volbu.
Johnson bude potřebovat Evropskou radu coby osudového spolukonspirátora. S tvrdou uzávěrkou se bude britský parlament rozhodovat mezi dohodou a nedohodou. Johnsona nebude nikdo posuzovat ve smyslu jeho vyjednávačských schopností. Nic se totiž vyjednávat nebude. Hrozba brexitu bez dohody musí být ale naprosto kredibilní, nesmí jít o žádné blafování. Lídři EU musejí zahájit přípravy na tvrdý brexit a instruovat Evropskou komisi, aby zajistila svobodný proud vitálního zásobování, především ve farmacii.
Dohoda vyjednaná Mayovou může zažít „posmrtný“ úspěch.
Poznámka Monitoru JM: Jaký by byl rozdíl oproti Mayové, kterou vlastní parlament třikrát odmítl? Zaprvé by EU opravdu musela dávat najevo neústupnost ve věci binární volby. A věc druhá je, že nový premiér bude mít novou, čerstvou autoritu. A bude-li to Johnson, možná jen jemu může otočka projít. Brexit s dohodou je přeci také brexit. A hlavně platí: Quod licet Iovi, non licet bovi.
