Celní tarify už spuštěné však zůstanou v platnosti, jen se zatím nebudou zavádět žádné nové. Většina ekonomických analytiků oslovená světovými médii zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že světové i americké hospodářství směřuje k určitému zpomalení, bude Donald Trump potřebovat před volbami někoho, koho z toho zpomalení může vinit.
A tím někým bude samozřejmě Čína. Jak už však bylo řečeno, finančním trhům nevadí, že nebyl uzavřen plnohodnotný a dlouhotrvající obchodní mír a že tu máme pouze příměří v obchodní válce. Příměří se finančním trhům prostě taky líbí.
…
Americký prezident Donald Trump se v neděli improvizovaně sešel se severokorejským lídrem Kim Čong-unem a stal se prvním americkým prezidentem, který vkročil do KLDR.
Na CNN a v liberálních médiích pochopitelně sklidil samou kritiku. Trump se prý cítí dobře pouze s diktátory a oni se zase cítí dobře s ním, přátelsky se s nimi poplácává po ramenou, a dokonce mluví o „velkých přátelstvích“.
CNN pochopitelně naráží i na Trumpovu schůzku s Putinem v Ósace či se saúdským princem Muhammadem bin Salmánem, zvaným MBS, podezřelým z organizování politických vražd. Co se Severní Koreje týče, teprve nedávno, v květnu, prováděla nebezpečné zkoušky balistických střel. Za co přesně tedy je severokorejský diktátor Trumpem oceňován? A jaké konkrétní kroky budou následovat? A proč je Kim ještě zván do Washingtonu?
Inu, kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Ano, konkrétních výsledků moc není, ale možná není vůbec od věci, že je Trump schopen upouštět páru z papiňáku, zkrátka uvolňovat napětí. V případě Ruska i KLDR tu máme možná dobré osobní vztahy lídrů s Trumpem, ale nejsou vykoupeny žádnými ústupky v politice. Americké sankce vůči Rusku se zpřísňují, sankce vůči KLDR zůstávají na místě. V případě Saúdské Arábie je tomu pochopitelně jinak. Tady opravdu přísně vládnou americké geopolitické zájmy a reálpolitika.
Možná tu sedí pojmenování z předchozí poznámky. Můžeme si dopřát jistou úlevu z příměří?
…
Evropská unie, respektive odcházející Evropská komise, po dvaceti letech uzavřela dohodu o svobodném obchodu se zeměmi Mercosuru, tedy s Uruguayí, Paraguayí, Brazílií a Argentinou. Taktéž EU uzavřela dohodu s Vietnamem.
V poslední době nemáme o Evropské unii moc pozitivních zpráv. Jaká je tato zpráva? Dvacet let: je to příliš dlouhá doba? Zdá se, že tady je odpověď jasná. Ano. Jenže dnes se svět mění. Trump zavádí ochranářská opatření nebo jimi hrozí, duch svobodného obchodu už světu nevládne, a už vůbec ne jakýkoli idealismus s tím spojený.
A do toho Evropa čelí brexitu. I v souvislosti s brexitem proto EU potřebovala vyslat pozitivní signál a zprávu o tom, kdo že tady bude a zůstane lídrem v oblasti liberalizačních obchodních dohod. A v souvislosti s globální tendencí, respektive jí navzdory, je dobře, že EU je pozitivní a má výsledky v oblasti obchodních smluv.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
