Patrně tedy rozhodne britský Nejvyšší soud – zákon o povinnosti požádat EU o další odklad, pokud nedosáhne do 19. října nové dohody, je podle Johnsonových lidí „vadný“.
1. Nějakou dohodu s EU do 19. října bych vůbec nevylučoval. Brexit sice krátkodobě a střednědobě dopadne hůř na Británii, ale v souvislosti s tím, jak se Německo ocitá na hraně recese, narůstají obavy z tvrdého brexitu i na kontinentu.
2. Kdyby se Johnson do 19. října s EU na ničem nedohodl, klidně požádá EU o odklad, jak mu formálně předepisuje nový britský zákon, ale sám bude tvrdit, že odklad nechce nebo není jeho prioritou. Zní to sice jako takový „český přístup k zákonnosti“, ale možná to nemusí mít takto jasné kontury. EU možná nebude chtít sedět další tři měsíce v Evropské radě s premiérem, který nebude konstruktivní a kooperativní, a s premiérem, jenž třeba odmítne navrhnout britského člena Evropské komise, jak by prodloužení vyžadovalo, apod.
Na druhou stranu je Johnson motivován dávat najevo, že brexit voličům dodá, jak slíbil, protože pokud by dal najevo váhavost, přelije se podpora od konzervativců směrem k Brexitové straně.
3. Existuje tvrdý brexit – a tvrdý brexit. O tvrdém brexitu se mluví dva roky, takže se všichni mohli připravit. I kdyby Británie odešla ke konci října, může se EU s britskou vládou dohodnout na nějakém tříměsíčním technickém a provizorním řešení (a instantních minidohodách), které zabrání nejhorším dopadům tvrdého brexitu.
4. Dodejme ještě, že pro EU je vyjednávacím partnerem pouze britský premiér; britský parlament je vnímán jen jako generátor britské vlády.
Aby bylo jasno. Nehájíme zde brexit, naopak jej považujeme za fatální neštěstí pro Evropskou unii i pro Británii. A mimochodem, i fatální neštěstí pro Českou republiku, která měla s Británií uvnitř Unie společné zájmy na liberalizaci a dokončení jednotného trhu a na liberalizaci vnějších obchodních vztahů.
Jenže Británie – jak jsme zde vícekrát napsali – několikrát mohla zvrátit výsledek referenda, a místo toho jej ve dvojích parlamentních volbách potvrdila.
Nehájíme ani divoký brexit či brexit bez dohody, ale tentýž britský parlament, který dnes „zakazuje tvrdý brexit“, třikrát odmítl rozumnou dohodu.
A konečně nehájíme Borise Johnsona který špatně odhadl svoji parlamentní podporu ve věci zákona proti tvrdému brexitu, a pak se ještě rozhodl vyloučit 21 rebelů, které přitom potřeboval ke schválení předčasných voleb. Takže při první důležité věci se Johnson vůbec neprojevil jako mistr taktiky a strategie.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
