Na britské scéně se tak jednoznačně etabluje jasný proevropský subjekt, který nijak nelavíruje a jehož jasným protipólem je Brexitová strana, která jasně žádá tvrdý brexit či brexit bez dohody. Od Jo Swinsonové, nové šéfky LibDem, je to chytrý tah. Poptávka po silné proevropské straně v Británii je a bude, to je vcelku jasné.
Tedy ne že by byla nějaká šance, že by něčeho takového Liberální demokraté vbrzku dosáhli, ale je to předvolební sázka, protože k předčasným volbám v Británii časem dojde – a zde se tedy nabízí jasná proevropská strana bez přívlastků. Po brexitu se LibDem může stát stranou, která bude žádat návrat Británie do EU či alespoň nejužší možné svazky. Postoj LibDem do značné míry obnaží labouristy, jejich lavírování kolem brexitu a nechuť postavit se věci čelem. Maximem toho, co na svém nadcházejícím sjezdu labouristé dosáhnou, bude druhé referendum, a to ještě kdoví jestli.
Krátkodobě ale postoj LibDem spíš rozklíží celý tábor zastánců setrvání Británie v EU. Část tábora chce dohodu s EU, část chce stažení žádosti bez druhého referenda – a část protibrexitového tábora chce druhé referendum.
…
Podle článku Wolfganga Münchaua ve Financial Times může teoreticky v Británii vzniknout koalice, která zastaví brexit. Podobně jako když v Itálii vznikla koalice, která zastavila Salviniho.
MACHÁČEK: Hrozba recese. Draghi se loučí rázně a jasně |
Matteo Salvini a Boris Johnson mají alespoň jednu věc společnou: oba špatně odhadli svoji schopnost vyvolat předčasné volby. Ale je tu ještě jedna potenciální lekce spojená s náhlým pádem Salviniho: taktický odchod z vlády se může nevyplatit.
Itálie, stejně jako Británie (ta až od roku 2011), má parlament, který se volí na fixní období. Britský premiér už nemůže vyvolat volby bez souhlasu Dolní sněmovny. I když je italský systém jinak odlišný, v Itálii, stejně jako v Británii, se může zformovat parlamentní většina, jež se vzepře předčasným volbám. Od odchodu Salviniho z vlády jeho popularita klesá.
Sice není jasné, čeho může nová italská vláda ekonomicky dosáhnout, ale koalice klidně může vydržet až do roku 2023. Pokud Boris Johnson rezignuje, protože odmítne požádat o prodloužení, může vzniknout vláda národní jednoty složená s labouristů, LibDem, Skotské národní strany a uprchlíků z Konzervativní strany. Původní mandát vlády národní jednoty bude požádat o prodloužení a pak vyvolat volby. Co když si to ale rozmyslí a budou vládnout do roku 2022?
Salviniho popularita po odchodu z vlády klesá, ale i kdyby ta Johnsonova po jeho případné rezignaci rostla (což není jisté), může narazit na parlament, který si předčasné volby rozmyslí.
Co když ale Evropská rada bude souhlasit s prodloužením pouze pod podmínkou voleb a druhého referenda?
Podle autora udělali zastánci setrvání v EU chybu. Kdyby zvolili cestu odstavení Johnsona jako premiéra, mohli by unilaterálně požádat o stažení brexitu, což Lisabonská smlouva britské vládě umožňuje, třeba ještě na úplném konci října. Lisabonská smlouva ale neumožňuje „zakázat brexit bez dohody“, jak si naivně myslí britský parlament.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
