Módní téma je, že se Amerika stahuje z Evropy, že se bude méně angažovat v NATO, že hrozí – samozřejmě kvůli Trumpovi – rozpad atlantické vazby. A také se mluví a píše o obchodní válce, a v důsledku toho o tom, že německé automobilky raději investují v USA než doma v Německu – a to samozřejmě leckdo také vnímá jako neblahý vývoj, apod.
Ve skutečnosti je to jinak. Amerika se z NATO nestahuje, nic o tom nesvědčí. O smrti NATO mluví naopak francouzský prezident Macron. Trestná cla proti evropským autům ve skutečnosti Trump zase odložil, a co se vzájemných obchodních a investičních vztahů mezi Evropou a USA týče, přichází občas také dobré zpráva.
Tou hlavní dobrou zprávou minulého týdne je, že americká automobilka Tesla bude stavět obří evropskou továrnu v Berlíně. Zdá se mi to jako dobrá zpráva po všech stránkách a třeba by se s lecčím mohli chytit i čeští výrobci komponentů automobilového průmyslu, budou-li dostatečně schopní, pružní a aktivní.
Euforie trvala asi den a za dva dny už do toho začal německý tisk všemožně šťourat. Neohrozí to německé automobilové výrobce? Bude Elon Musk využívat německé dodavatele? Nebo se zajímá pouze o německý trh a německé inženýry?
MACHÁČEK: Macron prý probouzí Evropu. Ale k čemu? |
Produkce baterií do aut není přece náročná na pracovní sílu, a Musk je navíc fanouškem plně robotizovaných továren. Němečtí inženýři budou třeba k výstavbě továrny a automatizovaných linek, ale kolik dělníků továrna opravdu zaměstná?
Tesla sází na baterie, německý výzkum a vývoj uvažuje o tom, že v Německu sen půjde spíše cestou vodíkového pohonu. Je obojí udržitelné? Dokáže Německo budovat síť dobíjecích stanic pro elektromobily i infrastrukturu pro obsluhu vodíkových aut? Přechod na elektrická auta se touto investicí v Německu urychlí, ale německé automobilky kromě Volkswagenu na to nejsou připraveny. A co když Tesla zbankrotuje a z továrny zůstane torzo?
Když člověk čte německé skuhrání, říká si, jestli u našeho severozápadního souseda nepanuje zbytečně pesimistická nálada, což má pak dopady i na ekonomický vývoj. Toto je přece „zelená“ investice – a Němci přece všemu zelenému fandí. Všude se píše, že v Berlíně je málo průmyslu, tak tam konečně nějaký bude. Je to konkurence a konkurence je vždy zdravá a prospěšná a prospěje i německému autoprůmyslu, který nemusí sázet na baterie nebo vodík, může přece zkoušet obojí. A Německo přece trpí nedostatkem pracovní síly – a z tohoto pohledu je sázka na robotizovanou továrnu správná!
A za každou velkou americkou investici v Evropě jsem rád, je to doklad toho, že Amerika nesází do budoucna jen na Asii a že atlantická vazba a spolupráce bude pokračovat.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
