Poslední vývoj v Hongkongu přilákal mezinárodní pozornost. Američtí zákonodárci vyjadřují podporu protestujícím a žádají prezidenta Trumpa, aby učinil totéž. To ale může ohrozit jeho vyjednávání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem o příměří v obchodní válce.
Do eskalace násilí přilila palivo čínská vláda s tím, že prohlásila, že soudy v Hongkongu nemají právo posuzovat ústavnost legislativy v tomto zvláštním teritoriu. Leckdo se pak může domnívat, že smlouva „o jedné zemi a dvou systémech“ už neplatí.
V americkém Kongresu narůstá podpora pro zákon, který každoročně reviduje status Hongkongu, i pro sankce vůči čínským vládcům, kteří porušují lidská práva. Je tu velká šance, že nadstranická podpora pro zákon přebije případné veto prezidenta. Vůdce republikánů v Senátu Mitch McConnell vyzval prezidenta, aby jasně promluvil ve prospěch Hongkongu.
MACHÁČEK: Tesla v Berlíně, Amerika v Evropě |
Pokud tak Trump učiní, reakce čínské strany může být ostrá. Trump se přitom soustředí na obchodní dohodu s Čínou, která má být jedním ze základů jeho případného znovuzvolení. Obě strany mají zájem na uzavření dohody. Hongkong se tak stává stále výbušnější a důležitější součástí celé hry, která bude mít zcela zásadní dopad na celkový vývoj globální ekonomiky – včetně té naší.
…
O Hongkongu dnes píše i komentátor Financial Times Gideon Rachman. Ne o dopadech na globální ekonomiku, ale o tom, kdo všechno za to může.
Pro čínského prezidenta je to noční můra. Z upevnění čínské moci, prestiže a hrdosti učinil svou hlavní agendu. Jenže zvláštní teritorium se propadá do anarchie a násilí. Čínští vojáci v Hongkongu jsou, ale zatím jen pomáhají uklízet ulice.
Pokud budou rozmístěni proti demonstrantům, může Čína v Hongkongu čelit dlouhodobému povstání, něčemu na způsob Belfastu 70. let nebo Alžíru 50. let.
Si Ťin-pching může patrně argumentovat tím, že původní příčiny krize s ním nemají nic společného. Zákon o vydávání podezřelých do Číny byl možná opravdu nápad současné administrátorky teritoria Carrie Lamové. Peking také původně reagoval rozumně, když nařídil či povolil zákon stáhnout.
MACHÁČEK: Macron prý probouzí Evropu. Ale k čemu? |
Zodpovědnost čínského prezidenta Si Ťin-pchinga je širší. Za sedm let jeho vlády se Čína stala mnohem víc autoritářským státem, a tím přiživila důvody pro to, aby lidé v Hongkongu protestovali proti vládě Pekingu.
Boj proti korupci vedl ke zmizení mnoha lidí a sebevraždám. Více než milion lidí se ocitl v internačních a převýchovných táborech. Demonstranti v Hongkongu to uvádějí jako ukázku toho, jak bude Peking zacházet s kulturní a regionální diverzitou.
Právní řád v Číně je stále víc kafkovský a v prudkém kontrastu s hongkongskými tradicemi právního státu anglického typu. Netolerance Pekingu ke svobodnému projevu vedla ke známým případům únosu knihkupců apod.
Cca do roku 2012 si obyvatelé Hongkongu mohli myslet, že v roce 2047, kdy se má suverénní teritorium plně integrovat do Číny, bude Čína o něco liberálnějším a více právním státem. Jenže se děje opak. Si Ťin-pchingovo myšlení se otiskuje do čínské ústavy, svoboda projevu je stále více omezována, lidskoprávní právníci jsou ve vězení, nevládní organizace rušeny. A to tu je ještě systém sledování a bodování obyvatelstva. Nelze se divit, že stále více demonstrantů v Hongkongu nahlíží na plnou integraci do Číny jako na horor. Nezapomínejme, že mnoho z nich jsou teprve teenageři.
Pokud by situace v Hongkongu měla být řešena mírumilovně, musel by čínský prezident projevit pokoru, otevřenou mysl a toleranci k existenci jiných názorů, což je kvalita, která je cizí nejen jemu osobně, ale celému systému, který stvořil.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
