Asi poprvé v historii nevolili členové stranického kongresu tak, jak je instruovalo bývalé vedení. Svým způsobem jde o revoltu mladých a nespokojených. Strana se vzbouřila jak automatismu velké koalice s CDU, tak dogmatu přebytkového či vyrovnaného rozpočtu.
Velká koalice CDU a SPD ale ještě není automaticky mrtvá. Na serveru Eurointelligence.com se domnívají, že Merkelová chce vládnout až do roku 2021, a bude proto otevřena požadavkům SPD na změny v koaliční smlouvě, i když se bude ještě chvíli tvářit, že to není možné. Kdyby se vládní koalice rozpadla chaoticky, může se stát, že se Zelení stanou největší německou stranou. Dalším důvodem je nízká popularita nástupkyně Merkelové Annegret Krampové-Karrenbauerové (AKK). Ta má sice ještě šanci se vzpamatovat a stavět na ohlášené agendě větších výdajů na obranu a bezpečnost, ale ještě to – pokud se to vůbec povede – potrvá.
Také není zřejmé, že SPD opravdu tak rychle odejde z koalice. Noví šéfové budou nejprve klást různé požadavky, například zvýšení minimální mzdy na 12 eur za hodinu. Možná bude CDU souhlasit, pokud SPD přijme vyšší výdaje na zbrojení, které žádá AKK.
Je ale nepravděpodobné, že by německá velká koalice mohla trvat až do příštích regulérních voleb. Spíš se počítá s tím, že skončí s německým předsednictvím EU ve druhé polovině roku 2021. Dalším scénář je, že SPD odejde dříve, ale bude podporovat menšinový kabinet Merkelové až do konce německého předsednictví EU. Eurointelligence.com konstatuje, že změny v SPD představují setrvalý trend, který následuje posun doleva v britské Labour Party. V obou případech je podpora mladých lidí zásadní.
Debata v SPD se ale primárně nevede o velké koalici, nýbrž o německé ústavní dluhové brzdě, vyrovnaném rozpočtu a investičním balíčku za 500 miliard eur, který podporují odbory, zaměstnavatelské svazy i nové vedení SPD. Německá ústavní dluhová brzda ještě není mrtvá, ale zatlouká se první hřebíček do její rakve.
Kdykoli jsme konfrontováni s klíčovou změnou, přeceňujeme rychlost změny a podceňujeme její dopad na společnost. Podobné to bylo se smrtí tištěných médií. Tradiční média jsou tu sice pořád, ale dopady jejich úpadku na společnost jsou daleko silnější, než kdy mohl kdokoli předvídat.
Podobné je to s německou politikou. Víkendová změna vedení představuje určující změnu či klíčový vývoj, podobný sjezdu SPD v Bad Godesbergu v roce 1959. Na tomto sjezdu se strana vzdala tvrdě levicového kurzu a přijala tržní ekonomiku. Zvolen byl nový lídr Willy Brandt, ale k moci se strana dostala až o více než deset let později.
Opravdovým vítězem víkendového sjezdu SPD je Kevin Kühnert, lídr mladých socialistů a hlavní mozek a producent vítězné dvojice. Na své vlastní vítězství je sám ještě mladý, ale už ví, jak se dostat nahoru. Zaútočit na konzervativní establishment partaje a konsolidovat hlasy levicového křídla.
Co lze čekat krátkodobě? Tlak na zvýšení útrat i investic v rozpočtu. Oněch 500 miliard eur to sice nebude, ale podstatné zvýšení je možné i v rámci ústavní dluhové brzdy.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
