Ústava bude smetena, svobodný trh bude nahrazen zkorumpovaným korporativismem a svobodný tisk umlčen. O co se opírají takové temné predikce? Romány na toto apokalyptické téma se běžně píší a publikují už desítky let. Novinový komentariát to ale až donedávna vážně nebral. Co se změnilo?
Krize spojená s covidem-19, hluboká ekonomická deprese, násilnosti v ulicích, levicové i pravicové bojůvky, nejasnosti spojené s průběhem a organizováním voleb. V poslední době i strašení tím, že se Donald Trump – když prohraje volby – pobytu v Bílém domě nevzdá a udrží se u moci nějakým pučem či silou.
Je tu i nový fenomén toho, že elity či establishment na levém nebo pravém středu tolerují, či dokonce vítají extrémnější pozice. Jednak proto, že nenávist v polarizované společnosti je obrovská, jednak kvůli tomu, že mají pocit, že extrémnější pozice jejich zájmy lépe ochrání.
Historik Niall Ferguson na serveru Bloomberg uvádí sedm argumentů, proč se tak nestane. Sám o výmarské republice psal doktorskou práci a také si na pomoc volá Henryho Kissingera, který výmarskou republiku ještě zažil. Ten si také myslí, že to, co se v USA děje (případně bude dít), srovnání s německou historií nesnese.
  |
První argument se týká násilí. Co se týká pouličních bitek na počátku 30. let: jak nacistické, tak komunistické paramilitaristické bojůvky se tvořily také z vysloužilců první světové války. Jejich organizovanost a vycvičenost byly vysoké. Stejně tak tito lidé neváhali pohotově používat násilí.
Současná americká Antifa nebo tzv. Proud Boys se s tím nemohou vůbec srovnávat. Organizované pravicové bojůvky provedly v Německu více než 350 atentátů na demokratické politiky (včetně ministra financí Matthias Erzbergera a ministra zahraničí Walthera Rathenaua).
Německé elity, politici, úředníci, soudci a armáda odevzdali Hitlerovi moc docela ochotně a hladce. Trump je ale mezi úředníky a armádou velice neoblíbený. Veterány už vícekrát hrubě urazil a třeba 91 procent federálních úředníků volilo v roce 2016 Hillary Clintonovou.
Trump není tyran, ale podomní obchodník, který pochopil, že marketingové techniky z realitních obchodů a televizních show lze efektivně a bezskrupulózně využít i v politice.
Třetí věcí je, že Německo zažilo ve 20. letech hyperinflaci. V současnosti neumí americká centrální banka vytlačit inflaci ani ke dvěma procentům. Vlády světa včetně té americké dělaly naštěstí už po roce 2008 (a letos znova) opak toho, jak se chovala většina vlád na počátku a v průběhu velké hospodářské krize.
Čtvrtý důvod je, že Amerika vybudovala po britském vzoru stabilní systém dvou politických stran. Německý systém proporčního zastoupení způsobil, že ve volbách v roce 1928 kandidovalo 41 stran. Hlubokou fragmentaci pak vystřídala hrozivá konsolidace, hlavně ve prospěch fašistů a komunistů. V roce 1932 obě strany získaly více než polovinu hlasů.
Pátý argument je, že německá demokracie a ústava byly velmi mladé. Americká ústava platí už 246 let, byla už mnohokrát otestována a limity exekutivní moci jsou jejím pilířem.
Šestý důvod: Německo prohrálo válku a vítězové odmítli jednat se zástupci starého císařství. Mnoho Němců si spojilo porážku, ponížení a reparace s republikou. Současná Amerika proti tomu zažívá normální migrénu. Je to největší ekonomika světa, dominantní geopolitická mocnost a narůstá nechuť řešit problémy na vzdálených místech. Vzestup Číny ale vtahuje Ameriku do hry, i když se jí třeba nechce.
A nakonec: Trump inklinuje k tradičnímu americkému nativismu, populismu a protekcionismu. Nepotřebujete výmarskou republiku k tomu, aby lidé pochopili, proč mnoho amerických voličů inklinuje ke kontrole migrace, clům a kulturní válce proti globalistům. S německým fašismem to nemá nic společného.
Tolik Ferguson. Dodejme, že Trump nemá na rozdíl od Hitlera ani žádnou ideologii. V nárůstu těchto varování jde spíše o důsledek toho, že se síly obou amerických prezidentských kandidátů srovnávají. Má to jediný důvod: demokraté nepochopili – nebo jim to došlo pozdě –, že pouliční násilí, rabování a bezpráví jsou naprosto nepřijatelná. Že právo, bezpečí a pořádek jsou to první téma a že všechna ostatní politická témata jsou pro lidi vždy až na druhém místě.
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus:
