Začalo se psát, že Merkelová možná využije příležitosti, aby se zbavila dědictví bývalého kancléře Gerharda Schrödera a ministra zahraničí Sigmara Gabriela. Zlepší se tak vztahy s východními sousedy v EU a s pobaltskými zeměmi, ale hlavně bude odstraněn jeden z hlavních zdrojů napětí ve vztazích mezi Německem a USA. Ulrich Speck, německý bezpečnostní analytik v German Marshall Fund Europe, konstatoval na Twitteru, že konec plynovodu Nord Stream 2 by znamenal i konec nešťastných spojení mezi některými německými politickými kruhy a Kremlem.
Toto spojení bylo podle Specka nešťastné proto, že z něj Putin získal dojem, že Německo mu nebude nikdy opravdu vážně oponovat v jeho expanzionistických plánech. Merkelová navíc v politice končí a důsledky jejího rozhodnutí by už musel řešit někdo jiný.
Vzhledem k rostoucímu německému antiamerikanismu a antitrumpismu by samozřejmě nebylo možné, aby pohřeb plynovodu vypadal jako ústup americkému nátlaku. Kauza Navalnyj by se tedy hodila.
V úterý se ale německá kancléřka rozhodla přehodit kauzu plynovodu na úroveň EU, protože se prý nemůže rozhodnout sama. To je dost zvláštní, protože až dosud Německo EU k podpoře plynovodu k ničemu nepotřebovalo. Ulrich Speck nabízí tři varianty:
1. Německo pouze chtělo vyslat varování Rusku, třeba i s ohledem na vývoj v Bělorusku.
2. Kancléřka chtěla NS2 zastavit, ale někdo jiný v EU je proti.
3. Od začátku jde o pouhé PR, Merkelová chce přesunout americký tlak z Německa na EU.
Monitor JM má za to, že variantu číslo 2 můžeme rovnou eliminovat. V EU není nikdo, kdo by měl ve hře tak silné zájmy jako Německo, že by je musel najednou a nutně řešit na úrovni EU. Může jít o kombinaci variant 1 a 3. Německo nemá v sankcích proti Rusku moc kde přitvrzovat. Kdyby Rusko začalo zasahovat v Bělorusku, zbývá právě už jen energetika. Merkelová své partnery v klubu EU asi docela zaskočila, možná je zastihla i docela nepřipravené.
O něco skeptičtější byl v tomto ohledu od počátku server Eurointelligence.com. Ten tvrdí, že plánovaná kapacita plynovodu Nord Stream 2 je pilířem německé energetické politiky. Bez ní bude muset Německo zastavit útlum jaderných elektráren, případně bude muset pálit mnohem více uhlí. Alternativní zdroje nemohou fungovat bez záložní plynové kapacity. Další rozvoj alternativních zdrojů, skladování energie a chytrých sítí daleko zaostává za očekáváním a nelze na něj sázet.
Kromě toho přišla tento týden EK s návrhem, že emise CO2 se musejí do roku 2030 snížit o 55, nikoli o 50 procent. Kdyby se toto akceptovalo a zároveň by Německo zrušilo Nord Stream 2, utrpěl by tamější průmysl dvojitý šok. Server navíc konstatuje, že jisté porozumění pro Rusko (na rozdíl od Británie či Francie) představuje již asi 70letou tradici německé zahraniční politiky, kterou si Merkelová netroufne opustit.
Zajímavý je odpor bavorské CSU k opuštění plynovodu. Lídr CSU v Bundestagu Alexander Dobrindt je ostře proti opuštění plynovodu Nord Stream 2, zároveň ale navrhuje zvýšit německé investice do terminálů na zkapalněný plyn. Němci by tak mohli kupovat jak od Američanů, tak od Rusů, kteří sami potřebují investovat do LNG terminálů a tankerů. Rusové by se tím neocitli mimo hru, ale museli by umět obstát v konkurenčním boji.
Rusové chtějí Nord Stream 2 proto, aby přestali být závislí na Ukrajině v exportu plynu a naopak aby učinili Ukrajinu závislou. Protože ale zatím neinvestují do LNG, leckde už je konkurence dusí. Například nový rusko-turecký plynovod Blue Stream zůstává nevyužit, protože LNG je už cenově výhodnější a Rusko na jihu Evropy zdaleka neplní svoje prodejní cíle.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
