Naposledy tuto obavu vyslovil zahraničněpolitický komentátor deníku Financial Times Gideon Rachman. Podle něj se v případě letošních amerických voleb mluví běžně o tom, že jejich očekávaný výsledek může změnit nějaké velké „říjnové překvapení“. Možná ale Čína využije povolebního zmatku a chaosu a přichystá listopadové nebo říjnové překvapení.
Jednou z indicií je, že Čína velice stupňuje agresivní rétoriku směrem k ostrovu a přímo hrozí použitím síly kvůli prý netolerovatelnému separatismu. Čínské vojenské letectvo narušuje linii mezi Čínou a Tchaj-wanem a čínská média volají po přípravě na válku.
Po celé dekády Amerika chránila ostrov svou politikou „strategické nejednoznačnosti“. USA prodávaly Tchaj-wanu zbraně, ale možnost přímé vojenské pomoci nechaly schválně otevřenou. Když Čína vystřelila nějakou raketu poblíž ostrova, Američané poslali do regionu letadlové lodi jako varování.
Čína ale mezitím masivně investovala do posílení své armády a pozornost Ameriky zcela spotřebovává nejvíce polarizující volební kampaň, kam až paměť sahá. Číňané mohou zkusit americký závazek zpochybnit. Pokušení bude velké. Ameriku možná čeká ústavní krize, určitě politická krize, a i kdyby Trump s přehledem prohrál, zůstane prezidentem do 20. ledna.
Čína se ve vztahu k ostrovu radikalizuje. Podle čínského prezidenta Si Ťin-pchinga je unifikace s Tchaj-wanem součástí projektu „velkého omlazení“ čínského národa. Si Ťin-pching si může chtít útokem na Tchaj-wan zajistit místo v pantheonu čínských vládců hned vedle předsedy Mao Ce-tunga. Si už uvěznil milion Ujgurů, potlačil prodemokratické hnutí v Hongkongu a zaútočil na indické vojáky v Himálaji.
K tomu lze připočíst, že Čína je v boji s pandemií mnohem úspěšnější než Amerika a celý Západ a je dnes jediným garantem silného ekonomického růstu. To může vést k pocitu Pekingu, že Západ je v úpadku. Pokušení se může stát neodolatelné.
Nebezpečí spočívá i v tom, že Čína špatně čte nadstranické odhodlání ve Washingtonu ve věci toho, že si USA mají zachovat dominantní pozici v Pacifiku i ochotu postavit se na obranu demokracie. K válkám v historii často docházelo proto, že jednotlivé státy špatně odhadly reakci druhé strany.
Poznámka Monitoru JM:
Americké nepozornosti po volbách může využít i leckdo jiný. Třeba Rusko ve vztahu k Bělorusku, Lukašenko ve vztahu k opozici, Turecko ve vztahu k Arménii, KLDR k nějaké provokaci apod.
…
Wolfgang Münchau ve svém sloupku pro Eurointelligence.com dochází k závěru, že jak pro EU, tak pro Spojené království by bylo lepší, kdyby dohody za každou cenu nyní nebylo dosaženo a přešlo se od ledna na obchodování podle pravidel Světové obchodní organizace WTO. Obě strany potom uzavřou lepší dohodu, než jakou se pokouší dojednat nyní.
Současná jednání jsou zatížena příliš velkou vzájemnou nedůvěrou a špatným úsudkem. Příkladem je výrok francouzského prezidenta Macrona z pátku, že Británie potřebuje dohodu více než EU. Podobné nesmysly už příští rok nikdo tvrdit nebude. Všichni budou vědět, o co přišli a nepřišli.
Bolet to pochopitelně bude. Jednání potrvá několik let, během nichž bude Británie žít bez dohody.
To, že si Münchau myslí, že je to správné, ovšem prý neznamená, že se to nakonec stane. Na příští Evropské radě, která se odehraje v polovině listopadu skrze Zoom, zatlačí patrně německá kancléřka na kompromis. S Británií má Německo vůbec největší bilaterální obchodní přebytek. Merkelová bude pod velkým tlakem automobilového průmyslu.
Francouzský prezident Macron ale slíbil svým rybářům, že se za ně bude bít na život a na smrt. Evropská rada dosud stavěla na tom, že to britský premiér zabalí a ustoupí. Až se pochopí, že to tak není, dají se věci do pohybu. Komentátor očekává, že Merkelová nakonec asi převálcuje Macrona.
Stejně tak je ale možné, že obě strany v prosinci zjistí, že jim došel čas. Od ledna nastane chaos. Francouzští rybáři ztratí přes noc právo lovit v britských vodách. Cena makrel a lososů v pařížských restauracích vystřelí vzhůru. V Doveru i Calais budou stát velké fronty kamionů. Chaos nakonec opadne, ale vzájemný obchod se sníží.
Británie začne využívat regulatorní svobody, hlavně v ochraně dat a antimonopolní oblasti. Bude masivně investovat do umělé inteligence v civilní i vojenské sféře. Londýn přestane být evropským bankéřem, ale možná se stane světovým centrem zeleného finančnictví.
Prosperovat lze uvnitř EU i mimo EU. Různé teorie obchodu říkají opak, ale teorie obchodu se zabývají zbožím v kontejnerech. Geografie je důležitá pro obchod s fyzickým zbožím. Pro data to tolik neplatí.
Poznámka Monitoru JM:
Bude záležet i na výsledku prezidentských voleb v USA. Když vyhraje jasně Trump, bude se Johnson cítit silný v kramflecích. Když vyhraje Biden, pak naopak.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
