A pak je tu Nancy Pelosiová, demokratická mluvčí Sněmovny reprezentantů, která je ještě o dva roky starší než McConnell a zvolený prezident Joe Biden, který mimochodem bude také nejstarším velitelem amerických ozbrojených sil v historii.
Geriatrická trinita amerického vedení může podle sloupku Roba Coxe pro Reuters (Více zde.) pokračovat i za další čtyři roky. Podle kalkulačky firmy Blueprint Income, která počítá podle veřejných informací parametry Bidenova zdraví, rozcviček a dalších zvyků, je 75procentní pravděpodobnost, že bude žít do 87 let. A u legislativců se běžně funguje ještě déle. Senátor Robert Byrd ze Západní Virginie byl třeba ve funkci více než 50 let a zemřel v úřadu v 92 letech.
Ale tentokrát je to jinak. Všichni tři lídři jsou ve stadiu biologického vyhasínání a na konci kariéry ve stejnou dobu. Mají na starosti hluboce rozdělenou společnost a měli by se vlastně pokusit o nějaký americký ekvivalent vlády národní jednoty, což je něco, k čemu se parlamentní demokracie uchylují v době, kdy prošly krizí, jako se stalo třeba v Jižní Africe na konci apartheidu.
Samozřejmě to v USA není tak špatné, ale po sečtení hlasů se potvrdí, že národ je rozdělen po stranické linii, po linii venkov město, po rasové linii apod. Bidenovi vítězství nebyla lavina. Demokraté ztratili mnoho míst v Kongresu, možná povedou o jedno místo v Senátu, možná o dvě prohrají.
Prosadit velké sliby jako zvyšování daní nebo tzv. nový zelený úděl se nepovede. Ale i menší akty vládnutí – jako potvrzování ministerských postů – budou velmi těžké. Velká část Američanů je velmi konzervativní, a pokud by s případnou většinou jednoho hlasu v Senátu prosazovali demokraté revoluční progresivní agendu, přijdou za dva roky o Senát i sněmovnu a za čtyři roky znovu i o Bílý dům.
Biden a McConell by si měli sednout a říci, co mohou společně udělat. Místo zeleného dealu by se mohli shodnout na velkých investicích do infrastruktury, na nichž není nic ideologického. Letiště, mosty, dálnice a silnice investice potřebují a kompromisu by nemělo nic bránit.
…
Vražda francouzského učitele Samuela Patyho vyvolala ve světě hluboký dojem. Francouzský prezident Macron se posunul doprava ve věci práva a pořádku a začal konečně mluvit o islámském separatismu. Reakce muslimských zemí byla velice odlišná. Spojené arabské emiráty vyjádřily Francii podporu, reakce Kuvajtu a Saúdské Arábie byla taková ledabylá a bývalý malajský premiér Mahathir Mohamad prohlásil, že muslimové mají právo pozabíjet miliony Francouzů jako trest za kolonialismus.
Nejvýmluvnější reakce přišla ale od tureckého prezidenta Erdogana. Podle něj se má Macron léčit na psychiatrii. Vyzval také k bojkotu francouzského zboží.
Komentátor deníku The Wall Street Journal Walter Russell Mead konstatuje, že tato kontroverze ukazuje, že toto už není Obamův Blízký východ. Pro Bidena je to velká výzva. Od té doby, co byli demokraté naposledy u moci, přestala Saúdská Arábie podporovat radikální islamismus a spadlou vlajku pozvedlo Turecko a Katar.
Když se dnes v Evropě mluví o podpoře pro radikální kazatele, mluví se málem více o Turecku než o Íránu.
Zároveň se rýsuje nové transregionální uskupení a nová regionální dynamika. Můžeme ho nazvat Abrahámova osa. Ta spojuje Macronovu Francii s Řeckem, Kyprem a Spojenými arabskými emiráty (SAE) a lze mluvit i o podpoře Saúdské Arábie. Státy v zálivu nyní svou vlastní bezpečnost organicky spojují s Izraelem. Saúdové, kteří umožňují izraelské komerční lety nad svým územím, těžko mohou být šampiony tvrdého salafismu. Pro Francii, která se obává turecké podpory pro radikály a kterou znepokojují i turecké záměry v Libyi, jsou SAE přirozeným partnerem. Amerika redukuje svůj profil na Blízkém východě a Turecko zvyšuje ambice. Francie a SAE mají společné zájmy a jsou přirozenými partnery.
Pro americkou Demokratickou stranu to je komplikované. Erdogan podporuje Muslimské bratrstvo, které mělo podporu Obamovy administrativy, která pomohla zařídit i krátkodobou vládu Muslimského bratrstva a prezidenta Mursího v Egyptě. Mnozí američtí demokraté stále mají pro Muslimské bratrstvo slabost. Nemají rádi Sisiho vládu v Egyptě, ani saúdskou královskou rodinu.
Někteří experti Demokratické strany dokonce cítí animozitu vůči Saúdské Arábii, která je zatím tichým ale velmi vlivným členem vynořující se osy. Vadí jim porušování lidských práv, vazby na Bushovu rodinu, ideologicky těžba fosilních paliv apod. SA k tomu ještě měla dobré vztahy s Trumpem.
Nově se rodící osa je ale pro Ameriku nejlepším a nejpřirozenějším partnerem. I když je samozřejmě Turecko členem NATO a Amerika potřebuje zlepšit vztahy i s ním.
Pro Bidena není Blízký východ priorita, ale musí ho pochopit správně.
