Poté co se islámský extremista vydal střílet po Vídni, přišel rakouský kancléř Sebastian Kurz s ideologickým rámcem toho, co bylo příčinou útoku: byl to politický islám. Termín zatím není definován.
Kurzova plánovaná legislativa má zahrnovat zákaz členství v islamistických organizacích, větší možnosti preventivního zatýkání, větší pravomoci pro policii a úřady zavírat mešity a modlitebny označené za radikální a možnost zbavit radikály občanství.
Jedenáctého listopadu kancléř Kurz řekl: Vznikne trestný čin „politický islám“, který umožní akceschopnost autorit vůči těm, kteří sami nejsou teroristé, ale terorismus povzbuzují a poskytují mu zázemí.
Rakousko chce jít ještě dál než francouzský prezident Macron, jenž vyhlásil boj „islámskému separatismu“ a aktivní obranu francouzských občanských hodnot, jako je rovnost pohlaví či právo se svobodně rouhat.
Oba politici už čelí obviněním z islamofobie. Francouzský prezident už byl napaden tureckým prezidentem Recipem Erdoganem a pákistánským premiérem Imranem Chánem z útoku na islám. Ümit Vural, prezident muslimské komunity v Rakousku, varoval před mícháním násilného extremismu a náboženské ortodoxie. Vuralovi vadí, že neexistuje žádná definice „politického islámu“.
Francouzský prezident Macron díky velikosti a významu své země okupuje více titulků světových médií. V Kurzově případě je ale zajímavé, že se touto tematikou zabýval už jako ministr zahraničí v roce 2015 – a zabývá se jí kontinuálně. Rakousko mimochodem tvrdí, že navazuje na tzv. Islamgesetz, legislativu z roku 1912, tedy ještě z habsburské éry. Ta se zabývala vztahy státu a muslimů, ovšem účelem bylo spíše garantovat jejich práva a svobody. Kurz legislativu pozměnil a zákon stanovuje kritéria pro jmenování imámů, omezuje zahraniční financování náboženských institucí a stanovuje reprezentativní tělesa.
V červnu 2018 Kurz využil tohoto zákona a vyhostil 60 tureckých imámů a nechal uzavřít sedm mešit. V roce 2017 Rakousko zakázalo zakrývání obličeje.
Poznámka Monitoru JM:
Už jsme o tom psali vícekrát, naposledy v textu o Macronovi. Vcelku nechápeme takové udivené či překvapené vyznění tohoto zpravodajského textu v FT.
Přitom je to jednoduché: terorismus není žádná ideologie. Terorista je zbraň využívaná nějakou radikální ideologií nebo cizím státem. V tomto případě radikální islámskou ideologií. Stát je primárně povinen garantovat občanům bezpečí, a když se šíří terorismus podporovaný a živený radikální ideologií, musí přece proti radikální ideologii zakročit.
Že to není zatím přesně definováno, nevadí. Tak to definováno bude. Třeba tak, že ortodoxie přechází v radikalismus tam, kde chce přinutit někoho jiného než sebe sama, aby se řídil pravidly mé víry, a tam kde vyhlašuji, že pravidla víry stojí nad občanským zákoníkem a náboženskou tolerancí.
Stěžovat si na to, že Rakousko nezakazuje třeba „politické křesťanství“, a tedy neměří všem stejně, je scestné. Zaprvé se to v Rakousku jmenuje „lidovectví“, zadruhé se tím nešíří žádné násilí a zatřetí má každá země právo na své tradice a jejich ochranu.
Když se nějaké násilí spojené s ideologií začne rozmáhat, musejí přece státní autority na tento konkrétní jev reagovat. V první polovině minulého století se teroristé rekrutovali z řad anarchistů a komunistů, a proto se leckde demokratické vlády s anarchisty a komunisty moc nepáraly. A dělaly dobře.
Hlavní evropská otázka s tímto spojená stojí tak, zda Francii a Rakousko bude časem následovat Německo, Španělsko, Nizozemsko, Belgie a severské státy.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
