List zdůrazňuje, jak hezky se chovala viceprezidentka Kamala Harrisová a její manžel k odcházejícímu viceprezidentovi Mikeu Pencovi a doprovodili ho k limuzíně. Pence si zaslouží uznání za to, že nepodlehl nátlaku, nechal řádně proběhnout certifikaci a prokázal věrnost ústavním principům.
Jde prý o dobrý signál světu. Nepřátelé Ameriky si často pletou její vyhrocenou politiku se slabostí. A většinou toho nakonec litují. V Číně předává moc jeden komunista druhému bez otevřené soutěže.
Hlavním tématem projevu byla „jednota“ jako „jediná cesta vpřed“. Politika by neměla „dštít oheň“. A „neshody by neměly vést k nejednotě“.
Deník WSJ oceňuje, že projev byl osobní a relativně emotivní s náznaky Bidenova katolicismu, v citacích sv. Augustýna a modlitbě za mrtvé. V těchto spíše osobních věcech Biden skutečně nezní jako nově probuzený majitel pravdy a progresivista (woke).
Biden též řekl, že americká historie je „neustálý boj mezi ideálem rovnosti a ošklivou a tvrdou realitou rasismu, nativismu, strachu a démonizace“.
Tady deník nesouhlasí: názorové rozdíly v Americe se nevedou mezi těmi, kdo věří v americké ideály, a těmi, kdo jsou rasisti a nativisti. Příliš to připomíná Obamovu éru, kdy rozdíly v politickém názoru jsou prezentovány jako boj osvícenství a temna.
Biden má podle WSJ pravdu, že „existuje rozdíl mezi pravdou a lží“, ale za to jsou v dnešní rozdělené Americe zodpovědné obě strany. Politická debata není o boji pravdy se lží, ale vede se o vztahu principů, jako jsou svoboda a rovnost, a o tom, jakými prostředky a jakou cestou dosáhnout dobrých výsledků.
Biden bohužel nevyužil příležitosti a neuklidnil konzervativce, kteří jsou dnes předmětem čistek a ostrakizace. Nevyřkl bohužel nic na adresu rozohněných progresivistů, kteří se cítí na koni, aby toho koně jaksi trochu brzdili.
Tolik výňatky z WSJ. Dodejme, že Biden nemluvil pouze o jednotě, ale v jedné pasáži také o „válce“, kterou jeho administrativa povede s „politickým extremismem, domácím terorismem a bílou nadřazeností“.
Válka je dosti silné slovo. Ve válce jsou většinou oběti a také nevinné oběti. Po 11. září 2001 byla Amerika „ve válce s terorismem“, tehdy bylo nebezpečí vnější. Nyní se bude válčit s nepřítelem vnitřním, což je citlivější a ožehavější, protože ten vnitřní nepřítel je americký občan, chráněný prvním a nedotknutelným dodatkem ústavy, což je svoboda projevu, pokud se tedy přímo nevyzývá k násilí. Doufejme, že s extremismem chce Biden bojovat na obou stranách spektra, jenže to neřekl.
Pokud se povede válka s „bílou nadřazeností“, mělo by se přesně definovat co tento pojem znamená. Úzký výklad je, že jste proti lynčování a zapalování křížů. Že jste proti tomu, preferovat nebo odmítat někoho podle barvy kůže. To je správné a nezpochybnitelné.
V americkém mediálním mainstreamu se už ale ujal mnohem širší výklad výrazu „bílá nadřazenost“. Zeď na hranici s Mexikem je monumentem bílé nadřazenosti, takže komu zeď nevadí, je bílý nadřazenec. Pro leckoho je symbolem bílé nadřazenosti i americký svátek, který se jmenuje Kolumbův den, nebo dokonce i americký státní svátek 4. července, protože otcové zakladatelé byli otrokáři. Bílý nadřazenec je proti bourání soch a pomníků a prosazuje uzákonit angličtinu jako úřední jazyk. Bílý nadřazenec je ten, kdo veřejně zpochybňuje, že jsou bílí v USA privilegovaní, nebo i ten, kdo chce umožnit financování školství daní z nemovitostí, protože by to mohlo vést k tomu, že privilegovaní bílí z lepších čtvrtí budou mít také lepší školy. S tím vším se nyní povede válka.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.