Komentátora serveru Eurointelligence Wolfganga Münchaua nicméně rozzlobilo, že se řeší protokol a slušné chování místo kontextu návštěvy.
Dva dny před návštěvou nechal prezident Erdogan uvěznit dvacet tureckých admirálů v důchodu poté, co si dovolili prohlásit, že připravovaný istanbulský kanál, paralelní s Bosporskou úžinou, musí respektovat konvenci z Motreaux z roku 1936. Ta je důležitou součástí mírové a právní architektury Evropy, která garantuje volnou plavbu vojenských i obchodních lodí Bosporskou úžinou v mírových časech.
Charles Michel opakuje trapas Josepa Borella s nedávnou návštěvou Moskvy, kterou uskutečnil hned po uvěznění předtím otráveného ruského opozičního politika Alexeje Navalného. Michel si navíc musel vyslechnout od Sergeje Lavrova tirádu o tom, že EU je nespolehlivý partner.
Proč se vůbec šéfové EU potřebují fotit s diktátorem, který porušuje denně lidská práva, a nyní chce ještě zpochybnit právo mezinárodní a námořní? V diplomacii je přece možné vybrat si zbraně. Někdy se fotím, někdy jednám v zákulisí a mohu jednat – když je třeba – i tajně.
Opravdový skandál nesouvisí podle Münchaua s křesly nebo pohovkou, ale s tím, že si EU potřásá rukama s diktátory, a přitom je závislá na ruském plynu, čínských telekomunikačních technologiích a tureckém zadržování migračního proudu.
Čínský prezident Si Ťin-pching nedávno telefonoval s Angelou Merkelovou a vyzval k tomu, aby se EU v rámci strategické autonomie odpojila od USA a víc se přimkla k Číně. Jak si vůbec může čínský prezident dovolit radit Evropě, co je její strategický zájem?
Pokud jde o ekonomiku, je jasný zájem Německa. Čína je dnes největším exportním trhem pro německé automobily. Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder říkával, že zahraniční politika tkví v ekonomických zájmech, nikoli v lidských právech. Merkelová to takto tvrdě neříká, ale její diplomacie je ta samá.
MACHÁČEK: Laschet vs. Söder a dexit na stole |
Podle Münchaua připomíná německé zahraničněpolitické myšlení USA roku 1953. Tehdejší kandidát na ministra obrany Charles Wilson, do té doby šéf firmy General Motors, prohlásil při slyšení v Kongresu: „Celé roky jsem si myslel, že co je dobré pro naši zemi, je dobré pro General Motors – a naopak.“
S tím, jak je Německo závislé na exportu, chápe zahraniční politiku jako instrument k zabezpečení kontraktů. Jenže celé EU se to netýká. Problém strategické autonomie EU spočívá v tom, že na ní není nic strategického.
Číně, Rusku a Turecku není třeba obsah slova strategický vysvětlovat: vytvářejí strategickou závislost na ruském plynu (a možná i vakcíně Sputnik V), na čínském trhu, na zadržování migrace a podobně.
Evropa žila 60 let bez strategické politiky. Tu dělali za své spojence Američané výměnou za loajalitu. To jistě není udržitelný model pro 21. století.
Tolik Münchau. Možná by se EU neměla do zahraniční a bezpečnostní politiky plést, dokud nedokáže vygenerovat společný zájem, společný cíl a strategii. Musí být jasné a srozumitelné, co má být účelem. EU v rámci Lisabonské smlouvy posílila instituci zahraniční politiky, ale smysl, účel a zájem jí zatím utíká.
(Přečteno včera v Českém rozhlase Plus)
…
Editorial deníku WSJ se vyjadřuje k rozhodnutí prezidenta Joea Bidena stáhnout americké jednotky z Afghánistánu k 11. září.
Historie prý naznačuje, že Amerika tím utrpí. Dvacáté výročí 11. září má symbolicky připomenout, že válka v Afghánistánu končí. Jenže neskončí. Občanská válka se rozzuří na plné obrátky s tím, jak vypukne bitva o Kábul a jak Taliban bude chtít vybudovat Islámský emirát v Afghánistánu. Pokud se Afghánistán opět stane útočištěm teroristů, nebuďme překvapeni, že se tam Američané budou muset vrátit, jako se museli vrátit do Iráku válčit s ISIS poté, co Barack Obama odtamtud v roce 2011 úplně stáhl americkou vojenskou přítomnost.
MACHÁČEK: Cílem Ruska je pobřeží Černého moře |
John Sopko, zvláštní zmocněnec Pentagonu pro Afghánistán, v článku říká, že „bez americké podpory bude vláda v Kábulu čelit kolapsu“.
S tím, jak Taliban zaplní mocenské vakuum, přijdou miliony lidí o přístup k základním službám a humanitární pomoci. Třeba boj o pokrok pro ženy skončí úplně. Írán posílí v Herátu a Pákistán, který dlouhé roky podporoval Taliban, bude čelit zúčtování s tím, jak posílí islamismus v oblasti.
Bidenova administrativa tvrdí, že potřebuje jednotky k tomu, aby mohla čelit důležitějším hrozbám z Moskvy a Pekingu. Jenže případ ISIS v Iráku ukazuje, jaké jsou limity fyzické nepřítomnosti amerických vojáků.
Budeme svědky tragédie, protože existuje rozumná alternativa k úplnému stažení. Americká nadstranická „Afghanistan Study Group“ tvrdí, že 4500 amerických vojáků stačí na trénink, poradenství a asistenci afghánským vládním silám, spolupráci se spojenci, účast na protiteroristických operacích i zabezpečení ambasády. To není podle WSJ závazek, který by omezoval americkou schopnost čelit Číně nebo Rusku.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
