Beršidskij se vrací k Putinově projevu „o stavu unie“ a jeho vzkazu Západu, který se radikálně liší dokonce i od jeho sovětských předchůdců.
Na zahraniční provokace odpovíme tvrdě a rychle, varoval Putin během svého projevu |
V projevu Putin představil Rusko jako vyspělou zemi, jež překonává pandemii a řeší některé speciální a ekonomické otázky, nikoli ale fatálního rázu. Když Putin mluvil, stála masivní ruská vojska ještě na hranici s Ukrajinou. Evropští a američtí lídři volali po deeskalaci, Američané přitvrdili sankce. Češi obvinili GRU z výbuchu a vyhostili 18 ruských diplomatů. Doma Putin decimuje opozici, zatýká a mlátí lidi. Rusko přitom zatím proočkovalo 4,3 procenta obyvatel, asi 13 procent toho, co USA.
Mnoho lídrů trpí „distorzí reality“. Putin ale percepci reality neurčuje: ani pro svět, ani pro svou zemi, kde si lidé umějí najít i jiné zdroje než vládní propagandu. Od té doby, co Putin nechal změnit ústavu a stal se prezidentem de facto nadosmrti, nemusí nic popírat.
Žádný fíkový list zakrývající jeho diktátorské inklinace neexistuje. Jeho úmysl zbavit se hrozby Navalného a jeho organizace a týmu je neskrývaný, jeho názor, že se Rusko zbaví pandemie jen proto, že si to přeje, se za nic neschovává. Neskrývá, že ho irituje nezávislá Ukrajina samou svou existencí. Vůči Západu volí konfrontační tón a Západem pohrdá.
Nejdůležitější z projevu je ale vzkaz, že si nikdo na Západě nesmí dovolit překročit červenou liniii ve vztahu k Rusku. Přitom kde červená linie leží, si v každém specifickém případě určí prý Rusko samo.
Z toho tedy vyplývá, že Putin bude rozhodovat sám a nebude s nikým diskutovat. A určitě ne s nějakými cizinci. To je ovšem jasné přihlášení se k vědomé nepředvídatelnosti a je to popření toho, co si přeje americký prezident Joe Biden, který žádá „stabilní a předvídatelné“ vztahy s Ruskem.
Putin je dokonce explicitnější než jeho sovětští předchůdci v tom, že nehodlá brát ohledy na názory Západu na úplně cokoli, od globální bezpečnosti po lidská práva.
V roce 1981 argumentoval tehdejší šéf KGB Andropov proti vojenské invazi do Polska tím, že následné ekonomické a politické sankce by oslabily globální postavení SSSR. Sovětský svaz dva roky předtím vtrhl do Afghánistánu a červenou linii překročil. Po druhé si netroufl.
V roce 1986 zemřel ve vězení na následky hladovky disident Anatolij Marčenko. Mezinárodní protesty tehdy přinutily Gorbačova k propouštění politických vězňů.
Opoziční lídr Navalnyj je podle všeho ochoten ve vězení zemřít. Putin ale nevypadá, že by měl v plánu represe vůči opozici zmenšovat, zatím se děje opak.
Současné Rusko je sice závislé na vývozu energií, ale ekonomicky si stojí mnohem lépe než SSSR v 80. letech, kdy byla ekonomika zcela zdevastována krádežemi, nedostatky a všeobecnou nezodpovědností. Rusko je menší a méně roztáhnuté než SSSR, který se obtížně udržoval pohromadě. Rusové také nejsou tak zoufalí jako byli za komunismu a nepřipadají si proti Západu jako chudí příbuzní.
Putinovi prostě ostentativně nevadí vypadat v očích Západu jako zločinec. Sází na úpadek Západu, na což si sovětští lídři – i když mluvili o prohnilém kapitalismu – sázet netroufli.
Putin se cítí svobodně jako zlobivé dítě přežívající školu v poslední lavici a ignorující většinu pravidel. Ví, že většina sankcí a protiopatření bude symbolická. Pokud Putin neudělá něco opravdu drastického, jako převálcování Ukrajiny, ví, že sankce na export ruských energií nepřijdou a nepřijde ani pozvánka Ukrajině do NATO.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.