Za devět let, které od útoku na Světové obchodní centrum uplynuly, se panorama Manhattanu téměř nezměnilo. Na jižním cípu ostrova, poblíž finančnické ulice Wall Street, se zvedá závratně vysoké sloupoví prosklených, stroze pravoúhlých kvádrů z druhé poloviny minulého století a starých věží ve stylu art deco. O nějakých patnáct ulic severněji tohle sloupoví trochu poklesne a až o mnoho dál, uprostřed Manhattanu, se vrátí v další vlně dominantně vysokých budov, která se zastaví u paty Central Parku. Někde uprostřed téhle vlny trčí majestátní Empire State Building o 102 patrech jako starožitná tužka zabodnutá v trávníku. Poslední útočiště zamilovaného King Konga.
Ne že by ve městě od té doby žádné další ambiciózní výškové stavby nevyrostly. Třeba The New York Times Building, mrakodrap z roku 2007 obývaný vydavatelstvím proslulého deníku a jeho různých odnoží, je společně s Chrysler Building třetí nejvyšší budovou ve městě. Přibližně stejně vysoké je i o rok mladší sídlo Bank of America, ale protože mu ze střechy trčí vysoký sloup s anténou, která končí tři sta šedesát šest metrů nad zemí, stala se tato budova dokonce druhou nejvyšší v New Yorku.
Nicméně z profilu vypadá celé město stále tak nějak povědomě. V říjnu minulého roku newyorská plánovací komise dokonce shodila ze stolu návrh mrakodrapu vedle Muzea moderního umění, štíhlou prosklenou jehlu o dvaaosmdesáti patrech, stejně vysokou jako zmíněný Empire State Building. Podle verdiktu se projekt nepovoluje, dokud ho slavný architekt Jean Nouvell neudělá o šedesát metrů kratší. V tu chvíli se zdálo, že New York se stal konzervativním městem, které možná definitivně přestalo podporovat dravý a troufalý růst do výšky i velikosti a naopak si začalo hýčkat svoji minulost, jejíž dravost a troufalost působí s odstupem let docela roztomile a starosvětsky. Prostě to vypadalo, že mrakodrap Empire State Building, který je od roku 1986 oficiální kulturní památkou, se stal takovým americkým Hradem, jehož siluetu nesmí nic narušit.
Nový trend
Je to ale jen pár týdnů, co město navzdory protestům některých místních obyvatel i tradice milovných turistů schválilo stavbu budovy Penn Plaza, která má stát jen pár bloků od zmíněné Empire State Building a se svými tři sta sedmdesáti metry má tradičnímu mrakodrapu co do výšky konkurovat. Navíc má být v porovnání s elegantní starosvětskou budovou jaksi „obtloustlejší“, připomínajíc cosi zakukleného v tupém skleněném válci, cosi, co se má teprve vylíhnout. A tahle obří kukla bude překážet návštěvníkům Empire State Building ve výhledu na město a naopak chodcům v pohledu na legendární noblesní kolos.
Tloušťka plánovaného proskleného mrakodrapu je dána čistě praktickou potřebou: moderní finanční budovy se prý neobejdou bez rozsáhlých prostorných hal pro burzovní obchody, které zabírají celé patro, nemají žádné nosné sloupy a stropy jsou v nich ambiciózně vysoko. To znamená, že nosná konstrukce prochází vnějším obalem budovy, stejně jako velké rychlovýtahy, což dohromady činí celou stavbu korpulentnější.
Oblíbený týdeník New York Magazine tvrdí, že to je začátek nového trendu v architektuře města. Trendu, který se redaktorům – a nejen jim – moc nelíbí. Velmi brzy, jen až se prý celková ekonomická situace trošku probere, vyroste na Manhattanu celý houf nových, ambiciózně vysokých budov, které se budou podle zmíněného časopisu podobat objemným, nepříliš elegantním skleněným stélám, na nichž se objeví pár zářezů nebo rozvážně provedených asymetrií, které aspoň trochu rozčeří tu jinak napjatou hladkost jejich těl.
Takhle mají vypadat čtyři věže nového Světového obchodního centra, z nichž dvě už se budují. Věž číslo jedna má podle plánu vystoupat do výšky 541 metrů (1776 stop – nemusíte být zrovna odborníkem na americkou historii, abyste věděli, že to je letopočet, kdy byla vyhlášena nezávislost Spojených států) a stát se nejvyšší budovou v zemi. Podobně bachraté prosklené mrakodrapy budou dominovat jiné čtveřici budov nazvané Manhattan West. Ten nejvyšší bude vysoký tři sta sedmdesát metrů.
Štíhlá krása na ústupu
Projekt Manhattan West i největší věž Světového obchodního centra navrhlo studio Skidmore, Owings and Merrill, které je mimo jiné autorem nedávno dokončeného nejvyššího mrakodrapu světa Burdž Chalífa v Dubaji. Jeden z jeho manažerů, T. J. Gottesdiener, časopisu New York Magazine přiznal, že jejich vlastní architektura musí v porovnání s elegantně štíhlými vysokými budovami z minulých dob zákonitě vypadat neohrabaně. „Chrysler Building a Empire State Building jsou tak pohledné, protože jsou tak vysoké a mají tak malé plochy jednotlivých pater.“ To není u nových kancelářských budov, které vyžadují rozsáhlé sály pro brokery obchodující s cennými papíry, jednoduše možné. Krása a elegance musí ustoupit praktičnosti.
Zde je ovšem třeba připomenout, že původní „Dvojčata“ Světového obchodního centra byla v době svého dokončení na počátku sedmdesátých let dvacátého století též mimořádně neoblíbená pro svou modernistickou strohost a arogantní velikost. Mezi kritiky patřili slavní architekti nebo Lewis Mumford, americký historik a filozof proslulý svými esejemi o urbanismu, jenž tehdy celé Světové obchodní centrum popsal jako „příklad bezúčelného gigantismu a technologického exhibicionismu, které dnes vykuchávají živou tkáň každého velkého města“.
Je to devět let, co se obě věže zřítily a málokdo dnes zastává jiný názor, než že po nich zůstala v živé tkáni tohoto města jizva a prázdné místo. ?
