Neúnavnost, s níž se Hrad snažil prosadit bývalého poslance Vlastimila Tlustého na klíčový post velvyslance v Kazachstánu, je hodna... možná snahy prosadit Vlastimila Tlustého na klíčový post velvyslance v Kazachstánu.
Někteří utrhační jazykové ji mají za pokus odměnit pana Tlustého za shození Topolánkovy vlády nebo za to, že nikdy neusnul na semináři CEPu, to ovšem jistě není pravda. Jiní v ní zase vidí pokus potrestat Kazachy za... teď zrovna těžko říct, ale něco by se určitě našlo.
Za celou tu aféru ve skutečnosti může jedno malé velké nedorozumění. Nějaký podržtaška připravil hlavě státu špatné podklady, napsal tam, že kazašským prezidentem není Nursultán Nazarbajev (snad mu ten omyl přinese štěstí a bude svůj lid těšit ještě dalších dvacet let), ale Borat Sagdijev. Touto zavádějící informací vykolejen, postupoval Hrad s neochvějnou logikou. Ví tady snad někdo o někom dalším, kdo by se k Boratovi tak hodil a jeho srdce byl proto schopen českým národním zájmům naklonit? Vlastimil Tlustý a Borat jsou ideální pár – stačí jen pomyslet na všechny ty společné koupele ve vířivce naplněné vyměňováním si životních moudrostí a chlapáckým žertováním. Nakonec by nám prezident Borat třeba věnoval i jednu rampu v Bajkonuru, odkud bychom mohli vystřelovat cokoliv a kohokoliv kamkoliv nebo třeba i jinam.
Na karlovarském filmovém festivalu se každý rok udělují ceny za přínos světové kinematografii, laureáti bývají dva – jeden domácí, jeden zahraniční. Letos cenu dostane ruský herec a režisér Nikita Michalkov. Je to jistě významný umělec, který – především v osmdesátých letech – natočil pozoruhodné snímky (například Oblomov). Také je to významný filmový funkcionář, ruskou kinematografii má pod palcem (šéfuje ruskému filmařskému svazu, moskevskému festivalu, založil a vede akademii, jež uděluje filmové ceny), s kritiky si to umí po pansku vyřídit, u dvora je skvěle zapsán a dokáže se za to odvděčit – jeho dokument k Putinovým pětapadesátiletým narozeninám by asi strhnul měřič devótnosti. Nakonec i z klasických Dvanácti rozhněvaných mužů se v Michalkovově verzi stává oslava silného vůdce putinovského střihu, který se dokáže povznést nad takové prkotiny, jako je třeba zákon – slušný výkon. Jeho zatím posledním filmem je vlastenecký válečný epos Unaveni sluncem 2 (trojka má brzy následovat), nejdražší ruský film všech dob, který ale ani v zemi původu nevzbudil zrovna veliké nadšení.
Nic z toho neznamená, že by Nikita Michalkov neměl dostávat ceny – kdekdo z mistrů filmového umění měl značně podivné politické názory. Není také asi jednoduché zajistit, aby na festival přijel umělec zvučného jména, jehož by pak bylo možné ocenit. Stejně je to ale docela pikantní. Režisér, který je ztělesněním ruského režimu, bude oslavován – ze všech měst na světě – zrovna v Karlových Varech.
O autorovi| ONDŘEJ ŠTINDL, redaktor LN
