Kdyby se udělovaly ceny za věrnost žánrovým postupům, Noci v Rodanthe by v kategorii „Červená knihovna“ veškerou konkurenci převálcovaly. V době, kdy se romantika ve filmu často schovává pod zástěrky humoru, sociálních témat nebo historických témat, jsou taková dílka vzácným zvířetem: jdou po srdíčku a po slzičkách s přímočarostí až starosvětskou. Taková integrita je vlastně obdivuhodná. V Nocích v Rodanthe „hraje“ úplně všechno, navíc s koeficientem srdceryvnosti nastaveným na maximum. Ona? Dobrá manželka a máma od dětí, již zradil manžel. Teď se s prosíkem vrací, protože pochopil, jaký klenot měl doma, ale Adrienne potřebuje čas na rozmyšlenou. On? Plastický chirurg, kterému pod rukama nezaviněně zemřela pacientka. Paul to teď jede vysvětlit její rodině.
Kde? Setkají se jako jediní obyvatelé osamoceného hotýlku přímo na pláži, po níž podle pověsti občas cválají divocí koně. Kdy? V předvečer hurikánu, který (symbolika!) souzní s emocionální bouří v jejich utrápených nitrech.
Scénu doplňují Adrienniny dvě děti, rázovitý místní lid a chápavá kamarádka s uměleckými sklony. Balení obsahuje také nevtíravou hudební dramaturgii a kameru s nastavením na barvotiskové výjevy. Podtrženo, sečteno, je to tu všechno: láska, smrt, osud a hezoučké obrázky.
Rozbrečet diváka dojetím Byl by však omyl, že Noci v Rodanthe jsou nějakou upatlanou celovečerní verzí jihoamerické telenovely. Naopak: jde o materiál v krystalicky čisté formě, který novely teprve rozředí pro distribuci po domácnostech. Scénář podle románu mužského ekvivalentu Danielle Steelové Nicholase Sparkse či překvapivě zručná režie debutanta Georga C. Wolfea jsou na úrovni hollywoodského nadprůměru a spojují síly v jediném záměru: rozbrečet dojetím.
Noci v Rodanthe si však může užít i divák, který se dojímat na povel nepotřebuje. Stačí mu k tomu zaujmout odstup a sledovat film z meta-úrovně. To, jak precizně jeho tvůrci ždímají slzičky z každého detailu, je přece obdivuhodné: když třeba Paul pošle Adrienne svou fotku z daleké cesty (ve vlastní rukou psaném dopise, pochopitelně), drží na ní v náručí roztomilou domorodou holčičku.
Ještě lepší zábavou je dívat se „pod ruce“ oběma hereckým představitelům, Richardu Gereovi a Diane Laneové. V rolích vysolárkovaného milovníka a čiperného diblíka odvádějí vynikající práci; co víc, hrají spolu pár už potřetí, takže sledovat, jak si s rutinním gustem vystřihnou další „nečekané přemožení vášní“, nemůže nevzbuzovat vědoucí úsměvy. Ani na primární rovině Nocí v Rodanthe však není nic špatného. Nevydírá, nemanipuluje, jen zkrátka jednoduchými a přímočarými prostředky dostává cílové publikum přesně tam, kde samo chce být. Zkrátka taková emocionální pornografie.
***
HODNOCENÍ LN ** Noci v Rodanthe (Nights in Rodanthe) USA 2008 Scénář: Ann Peacocková, John Romano Režie: George C. Wolfe Kamera: Affonso Beato Hudba: Jeanine Tesoriová Hrají: Diane Laneová, Richard Gere, Christopher Meloni, Viola Davisová, Becky Ann Bakerová, Scott Glenn a další Distribuce v ČR: Warner Bros. Premiéra: 30. 10. 2008
