„Tuto povodeň už asi nejsme schopni přežít,“ svěřila se. Hlavní rozdíl je v tom, že v roce 1997 měli vše pojištěné. Po povodních jim nikdo pojistku nedal.
Sama neví, zda v rizikové oblasti chce dál podnikat. Po záplavách v roce 1997 jim trvalo roky, než se dostali zpět. „Rok jsme byli úplně bez produkce, protože voda zničila elektrické rozvody a ty jsme museli opravit. Všechny krávy jsme proto poslali na jatka,“ vzpomíná.
S manželem a několika zaměstnanci je už druhý den na nohou. Pomáhají jim místní hasiči. Část krmiva voda zničila, od zbytku je voda na nějaký čas zcela odřízla. „Nemáme čím krmit, krávy navíc už druhý den nedojíme. To pro ně bude velký problém. Mohou dostat zánět. Jsou zvyklé na stroje a ruční dojení nepřichází v úvahu,“ říká. Společně s hasiči a manželem jezdí zvířata alespoň kontrolovat a krmit.
Když se blížila velká voda, začali dobytek evakuovat. Na valníku odvezli tři desítky dojnic. Prasata a telata se už ale nikam nevešla, zůstala proto v zatopeném areálu v patře. Jedno z telat bylo však natolik zvědavé, že vypadlo z okna. Zachránili je – stejně jako berana Pepu v roce 1997, z něhož se pro Pudlov stal symbol povodní.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
