PRAHA Temeno hlavy mu zdobí široká jizva, ale jemu to nevadí.
Je šťastný.
Hokejový brankář Adam Svoboda (32) má za sebou operaci mozku, při níž mu lékaři odstranili 13 milimetrů velkou krevní sraženinu. A která mu na konci loňského roku nahnala pořádný strach.
„Nejhorší byla noc v nemocnici, kdy nikdo nevěděl, co se mnou je,“ vypráví už s odstupem času. „To se vám pak začnou honit hlavou různé myšlenky.“
Dnes? Dva týdny už zkouší postupnou zátěž, pomalu trénuje znovu na ledě.
A doufá...
V šanci znovu obléct dres německého Norimberku, kam přestoupil loni ze Slavie. A kde stihl odchytat pouhých osm zápasů.
* LN Povězte - jak se vám v současnosti daří?
Mám tři týdny po rozhodujících testech, hlava už je naprosto čistá. Veškeré příznaky jsou pryč, jsem prý naprosto zdravý. Ulevilo se mi.
* LN Takže se těšíte opět na hokej?
Ano, ale zatím jen s postupnou zátěží. Jezdím na kole, jsem v posilovně. Párkrát jsem už na ledě spadl do rozkleků nebo skluzů, necítím žádný problém. Teď už je jen na mně, jak rychle se do toho zase dostanu.
* LN Vraťme se k nálezu na vašem mozku. Můžete ty chvíle popsat?
Byl 22. listopad... Tou dobou jsem měl posledních čtrnáct dní takový pocit, jako by na mě pořád něco lezlo. Na ledě jsem najednou ztrácel z očí puky, které mě trefily. Říkal jsem si: Aspirin to spraví...
* LN A dál?
Jenže jednoho dne jsem se probudil a šel místo rovně doleva. Zkrátka jsem nemohl udržet rovnováhu, tak jsem navštívil doktora a ten mě poslal do nemocnice, kde si mě už nechali.
* LN Co vám v takovou chvíli probíhalo hlavou?
Já původně myslel, že mám zablokovanou páteř nebo něco se středním uchem, kde je stabilizační centrum. Až na cétéčku se ukázalo, že tam je něco velkého. Jenže v tu chvíli nikdo nevěděl, co to vlastně je. A že nádor nemohou potvrdit, ale ani vyloučit. Víte, jak mi bylo?
* LN Strach a nejistota...
Přesně. Ta noc, kdy jsem v nemocnici čekal na výsledky, ta byla hrozná. Vždyť já myslel, že je konečná! Že to prostě budu mít v létě za sebou... Až když se ráno sešlo konzilium a řeklo mi, že to bude dobré, jako by mě znovu něco nakoplo. Třeba manželka mě v tréninku teď musí brzdit.
* LN Jak vlastně na to vše reagovala vaše rodina?
Já žil v Německu sám a v ten den se mi zrovna rozbil telefon na padrť. Takže o mně paní nevěděla asi pět hodin. Až když ji můj agent Aleš Volek přivezl druhý den a já věděl, že se to nejhorší nepotvrdilo, bylo nám všem líp.
* LN Tvrdíte, že vás vaše žena musí brzdit. Proč?
Protože mám dovolený určitý trénink, do kterého se může pohybovat můj tep. A já jsem takový magor, že jsem hned jezdil na kole do svého maxima.
* LN Byla vaše operace nutná?
Nebyla, ale dali mi na výběr: pokud chci hrát hokej dál, musí ta sraženina jít ven. Normálně by se to vstřebalo, ale prý není vyloučeno, že by se to mohlo zase někdy vrátit. Tak jsem na operaci kývl.
* LN Jakou máte po tak dlouhé pauze pozici v klubu?
Po pauze bych mohl být připraven v plné kondici. Tým se mi líbí, je mladý, nesmírně pracovitý. Podle mě se může dostat co nejdál. Ale já bych si v něm do konce sezony potřeboval ještě zachytat.
* LN Protože vám v létě končí roční smlouva?
Ano. Chci se vrátit kvůli rodině domů, takže potřebuju dát potenciálním zájemcům signál, že už jsem zdravý a připravený chytat.
* LN Když už jsme u extraligy, co říkáte na situaci Slavie?
Že to zkrátka není o gólmanech, i když se tam o nich hodně mluví. Ale nepřísluší mi to hodnotit.
* LN Jen hodnoťte.
Oni dělají, co můžou, stejně jako celé mužstvo. Když se to vezme kolem a kolem - Slavia byla vždycky nahoře, tak na ni zrovna teď přišla ta sezona blbec. To jednou musí přijít na každého.
* LN Ale povídá se, že zrovna ve Slavii to mají brankáři těžší než v jiných klubech. Co vy na to?
Víte, Vláďa Růžička je nesmírně náročný trenér. Pod ním to má těžké jak hráč, tak brankář, protože on mezi nimi nedělá rozdíl, prostě zpucuje všechny dohromady. Jinde se gólmani berou jako samostatná jednotka, chodí se kolem nich po špičkách, jen aby je někdo nerozhodil. Vláďa bere jedním vrzem vše. Ale stejně jako vynadat umí i chválit.
* LN Vám tohle vyhovovalo?
Naprosto. Já nad sebou potřebuju bič, byl jsem spokojený. Protože kdyby mi někdo vyčítal gól a já se urazil, to by mě vůči klukům hanba fackovala. Je škoda, že jsem ve Slavii svoje angažmá nedokončil, byl jsem tam nadšený. Třeba příště.
***
Jiný osud
Německý brankář Müller už takové štěstí neměl
Robertu Müllerovi bylo pouhých 28 let. Tři roky statečně bojoval se zhoubným nádorem na mozku, který mu nakonec vzal loňské jaro život. Přitom když mu tu zprávu lékaři v srpnu 2008 řekli, už za tři měsíce slavil návrat na led. Během té doby postoupil s Kolínem n. R. do finále německé ligy, v roce 2008 se ještě zúčastnil MS v Kanadě.
Za svou kariéru odehrál v reprezentaci 127 zápasů. Jenže v létě 2008 se zjistilo, že tumor v hlavě znovu roste a tlačí na cévy. Lékaři mu mohli odstranit jen část. Přesto se k hokeji ještě jednou vrátil, avšak už jen nakrátko.
