Tom Cruise na hraně zítřka aneb Nemohou být každý den Hromnice

Nezačíná to úplně špatně: bývalý majitel PR agentury William Cage, nyní major pečující o pozitivní obraz armády, se dozvídá, že má být nasazen v první linii rozhodujícího útoku mezinárodních sil proti mimozemské invazi. Chapadlovití tvorové propojení tajemným komunikačním systémem dosud obsadili většinu Evropy (a začali samozřejmě v Německu). Bitvou u Verdunu se už nemyslí ta z první světové války, oblíbené bojiště se stalo místem pro úplně nový střet. Armádní propaganda je v plném proudu, oslavuje se nový typ bojové výstroje, která nepochybně zajistí úspěch v boji, jenž se zatím příliš nedařil. Hvězdou kampaně je vojačka Rita Vrataskiová (Emily Bluntová) - jakási novodobá Johanka z Arku, příkladná hrdinka, která to právě u Verdunu agresivním "mimikům" pěkně natřela.

V první linii. Tom Cruise jako účastník invaze.

Major ovšem ví své o tom, co je na kampani pravdy a jaké jsou skutečné šance vojska. Podávat svědectví z první linie se mu ani trochu nechce - pokus o dezerci mu ovšem nic dobrého nepřinese: je zpacifikován a probudí se v poutech, degradován a zařazen mezi pěšáky v bojové jednotce. Nemá výcvik, neumí zacházet s vybavením, přesto je s ostatními vržen do útoku. Může to dopadnout dobře?

Možná ještě zajímavější je ovšem jiná otázka: může dopadnout dobře, když se rozhodnete do sci-fi příběhu o vesmírných vetřelcích implantovat ústřední princip známé komedie Na Hromnice o den více, kde se hrdina stále probouzí do téhož dne?

Ze sympatického antihrdiny nudný vítěz

Odvahu tvůrců filmu Na hraně zítřka je nutno ocenit, provedení však má své limity. V komedii z roku 1993 sice nešlo o záchranu lidstva, zato nabízela kompaktnější příběh, nápaditější situace a v neposlední řadě zajímavějšího hlavního představitele v podobě Billa Murrayho. Tom Cruise sice zpočátku vypadá, že diváky překvapí a vykreslí docela sympaticky lidského antihrdinu. Jenomže to netrvá dlouho, Williamova změkčilost a vychytralost je takřka hladkým střihem odhozena a cesta k absolutnímu sebezdokonalení postupuje mílovými kroky. Do hry pochopitelně vstoupí také spanilá Rita, ona hrdinka z plakátu, která se stane Williamovou parťačkou na cestě k vítězství. Správný postup je předcházen množstvím společně probádaných slepých uliček, vždy nutně zakončených Williamovým úmrtím.

Na komedii Na Hromnice o den více bylo nejlepší právě to, že to byla komedie - i to totiž umožnilo rozvinout ústřední motiv v jeho takřka existenciální absurditě. Film Na hraně zítřka se tváří mnohem vážněji, ale o to je plošší, pár vynucených vtípků plynoucích z věčného opakování stejných situací to nezachrání. A zatímco onehdy na Hromnice způsobila osudný koloběh prostá povětrnostní anomálie a dál to nebylo třeba rozvádět, tady se naopak zevrubné vysvětlení celé záležitosti stává alfou i omegou příběhu - a popravdě řečeno je dost krkolomné. Zvlášť když se dojde až kamsi k motivům použitým v české komedii Jak utopit dr. Mráčka.

Tomu vtipnému nápadu s časovou smyčkou opravdu bylo lépe v komedii. Sledovat film Na hraně zítřka je zábavné asi do té míry, jako dívat se přes rameno někomu, kdo hraje akční videohru a má při tom (bohužel) k dispozici téměř nekonečně životů. A navíc si na začátku nepřečetl návod.