„Buď upřímná, ale nepomáhej jim. Neříkej nic na co se přímo nezeptají. Jinak mluv pravdu,“ povzbuzuji. Není se čeho obávat, nic choulostivého jsme letos nenatočili. Zatím.
Moc mě to nepřekvapilo, protože se to nestalo poprvé. Už mou první čínskou produkční Lishu zvali před dvěma lety tajní na pohovor. Lisha ale měla více zkušeností a snažila se vymluvit, že má hodně práce. „Když nepřijdete, počkáme si na vás před redakcí,“ vyhrožovali. Co mě tenkrát vyděsilo nebylo na co se jí ptali, ale kolik toho o nás věděli. Znali obsah konverzací které jsme vedli týdny před tím během obědů v restauracích, věděli detaily o čem se bavíme v redakci. „Ty se divíš?“ bavila se tenkrát Lisha, „jsi zahraniční novinář, SAMOZŘEJMĚ, že tě sledují.“
Během dneška jsem pak zjistil, že i produkční několika jiných zahraničních redakcí v Pekingu vyslýchala v uplynulých dnech policie. Zítra začíná zasedání čínského parlamentu a to v roce kdy se připomíná 50. výročí protičínského povstání v Tibetu a 20. výročí potlačení demonstrací na Náměstí nebeského klidu. Soudruzi jsou asi nervózní.
„Tak na co se ptali?“ zajímám se, když se po dvou hodinách asistentka vrátila. „Chtěli vědět co natáčíme, co připravujeme na 20. výročí náměstí, jestli používáš skryté kamery, s jakými jinými stanicemi si pomáháme a tak dále,“ vysvětluje a dodává: „chtějí se se mnou setkávat jedenkrát měsíčně. Prý se můžeme přátelsky scházet i někde v baru u piva.“ „Tak to jen v případě, že mě pozvou taky. Mohou se ptát přímo, já je nepokoušu,“ navrhuji. Uvidíme.
Jo, a celou tu příhodu mi měla zamlčet.
Moc mě to nepřekvapilo, protože se to nestalo poprvé. Už mou první čínskou produkční Lishu zvali před dvěma lety tajní na pohovor. Lisha ale měla více zkušeností a snažila se vymluvit, že má hodně práce. „Když nepřijdete, počkáme si na vás před redakcí,“ vyhrožovali. Co mě tenkrát vyděsilo nebylo na co se jí ptali, ale kolik toho o nás věděli. Znali obsah konverzací které jsme vedli týdny před tím během obědů v restauracích, věděli detaily o čem se bavíme v redakci. „Ty se divíš?“ bavila se tenkrát Lisha, „jsi zahraniční novinář, SAMOZŘEJMĚ, že tě sledují.“
Během dneška jsem pak zjistil, že i produkční několika jiných zahraničních redakcí v Pekingu vyslýchala v uplynulých dnech policie. Zítra začíná zasedání čínského parlamentu a to v roce kdy se připomíná 50. výročí protičínského povstání v Tibetu a 20. výročí potlačení demonstrací na Náměstí nebeského klidu. Soudruzi jsou asi nervózní.
„Tak na co se ptali?“ zajímám se, když se po dvou hodinách asistentka vrátila. „Chtěli vědět co natáčíme, co připravujeme na 20. výročí náměstí, jestli používáš skryté kamery, s jakými jinými stanicemi si pomáháme a tak dále,“ vysvětluje a dodává: „chtějí se se mnou setkávat jedenkrát měsíčně. Prý se můžeme přátelsky scházet i někde v baru u piva.“ „Tak to jen v případě, že mě pozvou taky. Mohou se ptát přímo, já je nepokoušu,“ navrhuji. Uvidíme.
Jo, a celou tu příhodu mi měla zamlčet.
