Takže často musím při pečení u trouby sedět a neustále ji znova zapínat. Podivné je, že občas funguje. A když přijdou opraváři, trouba funguje vždycky, jako by to všechno dělala naschvál.
Sporák značky Atlas už v bytě, kde žiji i pracuji, byl, když jsem se sem nastěhoval. Bydlím v paneláku ze sedmdesátých let a budova je součástí hlídaného státního komplexu, původně postaveného pro zahraniční diplomaty. Dnes jsou tady také téměř všechna světová média.
Minisídliště je příšerně sterilní, ale je to jedno z mála míst v Pekingu, kde je legální mít redakci přímo v bytě. Většina města tak zónovaná není.
Takže když se mi něco pokazí, což je v komunistickém paneláku dost často, volám správu komplexu, která pošle opraváře. Moji troubu už tady dobře znají. Jednou když jsem nemohl dopéct rybu, přišli dva bodří chlápci v montérkách. Z nějakého důvodu si přinesli i zvon na záchod.
Když se objevili, trouba pochopitelně fungovala. "My tu počkáme než se to upeče," ochotně navrhli. Sedli si na stoličky a koukali do trouby.
"Cos na tu rybu dal?" zajímá se jeden. "Jen trochu másla, bílého vína, česnek, cibuli a tymián," vyzradil jsem svůj recept. "Tak to jsme ještě neslyšeli," řehtali se. Moc jsem je pobavil.
Včera jsem nakonec s vedením komplexu dosáhl revolučního řešení. Domluvili jsme se, že mi sporák vymění. Teď jenom doufám, že to bude do velikonoc. To se chystám upéct krůtu.
