Jedna anglosaská, která vytváří vládu a ctihodnou opozici jejího veličenstva dle nepoměrné aritmetiky a ta kontinentální proporční a korupční, která umožňuje i padlým politikům, aby seděli v nepřehledných vládních koalicích a rozdělovali si státní sinekury. Neboť smyslem demokracie (voleb) není kartel, ale zbavit se politických lumpů (vždyť každá vláda je jen odporná nezbytnost) a dát šanci vládnout opozici. Smyslem politiky proto není matematicky co nejspravedlivější volební systém, nýbrž silná vláda jedné strany (jinak se nic neudělá) a silná opozice, jež vytvoří časem jasnou alternativu a ne evropské povolební handrkování stranických bosů a programový guláš, ba vydírání větších nejmenšími.
Fuj, to přece není demokratická volba!
Systém kyvadlové výměny vlád posiluje silnou a rozhodnou vládu, ale neumožňuje vytvářet mocnou státní byrokracii, jíž by vítězná strana nakonec předala opozici.
Jenže dvanáct let labouristické vlády napáchalo nepřehledné škody. Stát se nafoukl, pracuje pro něj a v byrokracii téměř jako v Řecku každý čtvrtý občan, na rozdíl od milionů špatně placených neobčanů, na něž se sociální rozmařilost státu nevztahuje. Ta dokázala v době největší konjunktury udržet v pracovní nečinnosti tři miliony Britů, kteří na takovou práci hleděli aristokraticky spatra. Nenáviděný premiér Gordon Brown, tvůrce největšího dluhu v historii, dosahuje téměř řeckých poměrů (12% HDP) by měl volby logicky prohrát a David Cameron vůdce toryů by se měl stát premiérem.
Jenže ouha! Kyvadlo je poškozeno. Jestliže většinu společnosti tvoří příjemci státní pomoci, penzí a dávek, jestliže čtvrtinu lidí zaměstnává stát a důchodců je dvakrát víc než před dvaceti lety, nelze o sociálních škrtech a poplatcích v nesolventním zdravotnictví před voliči ani špitnout. Cameron se přízpůsobil a místo konkurenceschopné nerovnostářské ekonomiky, slibuje také sociální solidaritu a škrty jen tam, kde se plýtvá, jenže čert mu konzervativci v krizi věř, a tak se ustrašení voliči přimkli k třetí straně levicových liberálů. Systém dvou stran vzal za své a výsledek voleb bude záviset na počasí (bude-li špatné, Cameron vyhraje), a protože mu chybí v topografii nestejně velkých obvodů, kde vítěz bere vše, čtyři procenta do nadpoloviční většiny v parlamentu, vytvoří menšinovou vládu, protože se socialisté na společné koalici nedomluví. Ani jedna ani druhá levicová strana nebude chtít do budoucnosti ztratit výhodu většinových voleb. Tolik neomylní sázkaři.
A co když se domluví a proporční korupční systém zavládne i v Anglii?
