Její staronový nemastný a neslaný předseda má pravdu, když kontroval, i když mu nemusíme právě věřit, že mu straníci právě teď přibývají. Nikdy také nebyl charismatickým vůdcem. Avšak hodnoty křesťanství jsou opravdu jiné než střet současné pravice a levice; jsou totiž normativní. Pravice a levice se hádají o způsob a míru státního dirigismu, čili úřednického poručníkování v hospodářství, jinak jsou obě vůči evropským civilizačním hodnotám naprosto liberální, čili lhostejné. Společnost podle nich nemá žádná práva a jedinec nemá, s výjimkou placení daní, žádné jiné povinnosti. Obě hlásí univerzální toleranci s velkým T. Vůči tzv.sociálním „deviantům“ - vrahům, extremistům, pederastům, vůči promiskuitě, potratům, eutanázii a jednou možná i vůči incestu dospělých. Tady ovšem naráží liberalismus na křesťanství stejně jako na islám či Aristotela.
To, že se lidovci obracejí tu na pravo tu na levo podle právě příznivého politického větru, je jen pragmatický způsob jak získat politickou podporu pro své bytostně jiné sociální hodnoty. Tenhle zdánlivě vyděračský způsob politiky bude existovat tak dlouho, dokud bude existovat víra v lidskou přirozenost a z ní odvozená potřeba státní ochrany tradice a řádu. Z křesťanského politického úhlu pohledu jsou pravice i levice anarchické – dokladem jím je rozpad rodiny a školy.
Většina křesťanských demokratů samozřejmě chápe tohle všechno jen instinktivně a vedení strany neumí svou doktrínu dost dobře formulovat. Paradoxně je tak dnes lidová strana trochu víc na levo, protože straní silnější roli státu; paradoxně však stát v rukou socialistů (a feministek) ničí zákazy trestů autonomii rodiny a školy. To však neznamená, že by ji začali její straníci houfně opouštět.
