Všichni tušíme, že plánují svůj odchod do politického důchodu se stamiliónovým majetkem, tak jako se to podařilo některým z jejich šikovných předchůdců (Gross, Řebíček). Už teď je poradce expremiéra hodnocen na několik desítek miliónů. Jeho rady (ačkoli na to vůbec nevypadá) musejí mít nesmírnou hodnotu, když sám premiér prohlásil, že s ním stojí a padá. Záhadou je jen, co dělá naše policie, či daňové úřady, když vidí jak politik, ještě nedávno s holým zadkem, ostentativně vylézá na slunce jako boháč. Možná s pátráním po činech politiků kriminálka také stojí a padá. Dovídáme se, že momentálně schraňuje výstřižky z novin.
Naštěstí máme jiné investigavce, kteří to sice mají mnohem obtížnější a musí používat ve větší míře logiku a svůj instinkt pro spravedlnost, ale přesto jim novinářská čest nedá. Prastarý instinkt lidstva si žádá, aby to co je skryto, bylo odkryto. S výjimkou lidského pohlavního studu, je totiž to skryté většinou také nekalé.
A tak teď už víme, že byl expremiér nikoli na dovolené, jak pravil, nýbrž na služební cestě své strany, protože za něj zaplatila zpáteční cestu. Jakýsi polocesťák. Kdo platil tu tam, to ještě nevíme. Ze všeho ukrytého je však nejzajímavější svědectví tajuplné vily na Monte Argentariu.
Její taje jsou tak spletité, až jsou zřejmé. Sám lobista (po česku dohazovač) Marek Dalík prohlásil, že se "okolo ní motala nějaká Italka, která má blízko k realitním kancelářím a ta mě dala kontakt na firmu, která ten dům pronajímá." Povšimněme si Dalíkových expresivních výrazů: motala a má blízko. Jak zrádný je jazyk mafie a co všechno prozradí! Normální člověk se nemotá a realitní kancelář si najde sám.
Stopa však vede domů. Ve vile straší dvě české moderní plastiky, ale tvůrce jedné neví, komu ji prodal, druhý není k zastižení. Vila byla pronajata od jara poprvé, kdy ji lichtenštejnské firmě Raben Anstalt pro svého utajeného klienta prodal český bankéř Ondřej Popelka z česko-slovenské firmy J & T nechvalně známé podnikáním s politiky. Za tu potom, podepsal nájemní smlouvu jistý Markus Manfred Hasler, také Lichtenštejnec, vyloučený kdysi pro špatnou pověst z řádu Sv. Lazara. I on ovšem podniká v česku s politiky.
A tak jsme doma. Už otázky naznačují odpověď. Proč by cizí podnikatel kupoval italskou vilu přes Česko? Proč by si dal instalovat české plastiky? Proč nikdo nezná majitele? Protože je téměř jistě Čech.
A Lichtenštejnsko? Šikovná alpská zemička původně chudých pastevců. Polovina jeho obyvatel dnes pracuje v bankovnictví nebo podniká. A je tam už registrováno na 200 českých podnikatelů. Nač ty starosti s diplomatickým uznáním Lichtenštejnů i s jejich moravským majetkem? Vždyť se můžeme rovnou spojit v jeden stát. Svůj k svému.
