Říkal jsem si: co tam s tím kloučkem tahle krkavčí matka bude dělat? Možná, jde o starou fotku, možná ji ani nezvolí, utěšoval jsem se bláhově. A teď se dovídáme, že nám voličům své další požehnaný stav raději z opatrnosti skryla.
Zdravý rozum je pobouřen. Jenomže zdravého rozumu dnes velmi a valem ubývá. A aby ho bylo ještě méně přispěchala parlamentní rodičce na pomoc Linda Sokačová, ředitelka pohlavní výuky“ (skryté pod nesrozumitelným rodovým termínem Gender Studies), „Europoslankyně snad může být matkou?“ (LN, 2.07).
Ale ano, jistě že může, o to přece tady vůbec nejde, jde jen o to, jestli má, jestli je to správné. Paní Linda tvrdí, že česká žena zvládne všechno (za mého komunistického dětství se ještě dodávalo – a švédská ocel) a kdyby snad ne, tak jistě “bude mít podporu širší rodiny“ anebo případné chůvy a nádavkem tvrdí, že si vážíme matek jenom naoko, když zpochybňujeme jejich schopnost pracovat na plný výkon i jejich pozici ve společnosti, jako by jen mateřství znamenalo plnou hodnotu. Všimněme si toho podivného jen. Tak jak to vlastně je! Samotné mateřství už nestačí? Musí být výkony dva a hned naplno? A co když to vždycky nejde?
Snad trocha antické filosofie nikoho nezabije! Nepleťme si právní, společenskou či duševní rovnost mužů a žen s biologickými, estetickými, fyzickými a materiálními možnostmi a rozdíly. Dnes už jen korán tvrdí, že žena nemá duši, že existuje zásadní intelektuální rozdíl mezi blbcem mužem a blběnkou.
Žena a muž jsou odlišní a nenahraditelní, ale každý jinak, protože mají v životě odlišnou roli. Ženy mají evidentně dvojí život. V mládí se obětují! pro společnost a měly by se co nejvíc! věnovat dětem. Ať děláme, co děláme, tohle nikdy nezměníme, i kdybychom pomali sebevíc. Po klimaktériu jsou oproti mužům ženy zvýhodněny a za svou oběť kompenzovány. Matróna je něco jako nadmuž (Seneca). Snaha nacpat je do stejné role je kontraproduktivní, je proti lidské přirozenosti a ničí budoucí pokolení. Každý pediatr vám poví, že tady nejde vůbec o práva žen, ale na prvním místě o dobro dětí. Společnost, která nutí mladé matky chodit do zaměstnání je odsouzena k zániku (Bocheński). Už dnes to vypadá, že měla feministická agitace úspěch. Vymíráme.
Paní Linda spekuluje o pracovním výkonu europoslankyně, aby nás, kteří o tom ani ve snu nepřemýšlíme, ujistila, že si máme na výsledky počkat. Nemusíme.
O tom, že do takového parlamentu prakticky ani chodit netřeba, dobře víme. O tom, že bude jako svobodná matka dobře zajištěná, víme také.
Problém je jen v tom, že se někteří voliči cítí podvedeni, přestože chápou, že pro svobodnou matku s dítětem je tahle instituce velice výhodná. Přestože moc dobře vědí, že má být dítě vždycky na prvním místě.
