Do Toskánska může jet každý, aniž riskuje svou pověst. A bývalý premiér i lídr ODS může jet na dovolenou kamkoliv, aniž do toho někomu něco je. Ale vyrazí-li právě Topolánek právě do Toskánska právě po kongresu ODS, který se snažil očistit stranu od kmotrovství jeho éry, symboliku v tom nevidí jen slepý.
Je to škoda. Vždyť Topolánek si zaslouží lepší zápis do historie než jako ten, kdo se v červenci 2009 v toskánské vile spolu s Dalíkem a kmotry de facto vysmívá voličům. Mohl zůstat hlavně tím, kdo hájil americký radar v Brdech, varoval před dlouhou rukou Moskvy, soukromě vyznamenal bratry Mašíny, úspěšně vedl české předsednictví EU. Ale teď právě cestou do Toskánska připomněl, proč vlastně přišel o pozici lídra a ODS o hlasy: že zůstal tím, kdo si užívá svého slovníku, své rychlé jízdy po dálnici, svého Dalíka a jeho vily.
Každý svého štěstí strůjce, vlakvedoucí i strojvůdce, každý svého strůjce štěstí, strojvůdce i vlakvedoucí, napsal kdysi Ivan Martin Jirous. Že by si Topolánek neuvědomoval, kde a čím jeho neštěstí začalo? Nebo je mu to úplně fuk?
***
Čtěte „Topolánkova láska...“ na straně 3
