Myslím si to, co Barack Obama: musíme najít jiný typ měření než plošné testy s křížkováním správných odpovědí,“ říká hubený šlachovitý muž s metodicky vyholenou hlavou. Od Ondřeje Šteffla to zní jako provokace. Vybudoval totiž Scio, nejúspěšnější středoevropskou firmu na přesně takové testování.
Na českém trhu nemá Scio konkurenci, jeho testy se používají zhruba u každé druhé přijímací zkoušky. Před pár týdny je využilo 206 středních škol (obdobný počet má své vlastní testy, většina z 1500 škol však bere bez přijímaček) a podle jeho Národních srovnávacích zkoušek přijímá uchazeče 59 fakult včetně dvou slovenských.
Dnes by mohl ovlivnit výuku na školách víc než ministryně školství: je na něm, jestli třeba do testů pro pátou třídu zařadí zlomky. („Ale nic takového neděláme. Před pár dny jsme na poslední chvíli vyřadili z testů 9. tříd úlohy na lomené výrazy a nerovnice, protože je řada škol neměla probrané.“)
Někteří vzdělávací reformátoři nemohou Štefflovi přijít na jméno -za to, že klade důraz na analytickologické myšlení a měřitelné výsledky. A týž Šteffl chce teď nabídnout něco úplně jiného než testy.
Moucha k pavučině se má jako... Jak to, že zrovna tuzemské školy s nejvyšší prestiží nepoužívají Scio, ale vlastnoruční testy? „Protože jsou domýšlivé a neobtěžovaly se seznámit s principy tvorby testů,“ odpovídá se samozřejmým sebevědomím Šteffl. „Tak jako jsem to dělával blbě i já, když jsem byl ředitelem gymnázia.“ Pětapadesátiletý vystudovaný matematik založil v roce 1990 vůbec první nestátní školu - První obnovené reálné gymnázium (PORG).
Řídil ji několik let, než po neshodě s částí učitelů a správní radou odešel („Zpětně viděno, měl jsem jít dřív, jsem rozjížděč projektů, ne pokračovatel.“) V roce 1995 představil Scio, tehdy vzdělávací nadaci. Do českého prostředí vnesla metodiku amerických standardizovaných testů SAT nebo GRE -v době, kdy tuzemské střední a vysoké školy používaly memorovací testy znalostí. (Takové testy dodnes používá například pražské Arcibiskupské gymnázium, letos se třeba ptalo, jak vypadá arcibiskupský znak. Našprtané páťáky tím nepřekvapí, vědí od starších, že tato otázka bývá v testech pravidelně.)
Štefflovou nespornou zásluhou jsou testy obecných studijních předpokladů, zkoumající analyticko-logické dovednosti, jaké z Ameriky do Polska či Maďarska ještě nedorazily. Tedy otázky typu: Moucha k pavučině se má jako a) ryba k udici, b) chameleon k větvi, c) kráva k ohradníku. U svých testů hrdě zdůrazňuje nejvyšší reliabilitu, tedy přestnost a spolehlivost měření - při opakovaném zadání by měly vycházet stejné výsledky.
Takový školní McDonald Dlouhé baterie otázek značky Scio se tvořivějším duchům zdají sterilní, bez barvy a vůně. Jak to říká současný šéf PORG Václav Klaus mladší (v přijímačkách na jeho školu byly letos třeba úkoly typu Jsi ředitelem zoo, napiš firmě žádost o sponzorský příspěvek): „Ondřeje Šteffla si vážím, však ho zvu jako řečníka na oslavy 20. výročí PORG. Jeho testy ale považuji za takový McDonald - není to zkažené, je to pořád stejné, dostanete to rychle, funguje to, marketingově válcuje konkurenci s lepším jídlem. A nemyslím to fakt zle. Taky možná utratím ročně v McDonaldu víc než v jakékoli jiné restauraci.“
Jenže v testech PORG mají jeden rok o něco větší šanci milovníci dějepisu a jindy přírodovědci. „Vývojtestů je věda; není složitá, ale má svá pravidla. Laici mívají sklon se ptát na znalosti typu kdy byla bitva na Bílé hoře. Nebo se jim líb,hezká otázka‘ - a nevnímají, že test má být hlavně přesný, ne,hezký‘,“ odpovídá kritikům „testovacího McDonaldu“ majitel Scia. Jako vyrábět zámky i šperháky Nejprostší námitky proti Sciu vyjádřila na portálu Česká škola známá advokátka Klára Veselá Samková. Scio je podle ní „lotynka“, kde úspěch závisí na náhodě (advokátka přiznala, že se v pokročilém věku nedostala na psychologii, protože neprošla zkouškou od Scia). Matematik Šteffl opáčil, že u baterie 105 úloh je pravděpodobnost slušného výsledku při náhodném tipování menší než 1 ku miliardě.
Mnozí rodiče mají pocit, že testy lze přelstít opakováním. „Křížkování se dá natrénovat jako v testech autoškoly. Dítě už zná princip otázek, nemusí se ani zamyslet, a jede - 60 úloh za 60 minut,“ míní ředitelka pražské ZŠ Na Dlouhém lánu Anna Jelínková. Jenže tento pocit nelze doložit daty. Respektive: data má pouze Scio a podle nich jde o optický klam. Hlavní zlepšení se objevuje mezi prvním a druhým pokusem (kdy se student „zacvičí“ na typ otázek, jaké klade Scio), mírný posun bývá u třetího pokusu, ale další výsledky už zůstávají stejné. I tak ale bývá průměrné zlepšení jen 8 bodů na stobodové škále.
To je i odpověď na výhradu, že Scio je výhodnější pro děti z bohatých rodin, které si zaplatí výcvik.
Pokračování na straně 31
Dokončení ze strany 29
A navíc: „V roce 2009 utratil uchazeč v průměru za přípravu 511 korun. Více než polovina z asi 40 tisíc testovaných si nekoupila vůbec žádnou přípravu,“ uvádí Šteffl.
Není ale divné prodávat jak testy, tak přípravné kurzy? Není to jako vyrábět zámky a zároveň učit jejich překonávání? „Rozumím etickým pochybnostem - i když autor testu u nás nesmí být nikdy zároveň školitelem,“ říká majitel Scia. „Děláme přípravné kurzy dva roky a můžeme je klidně zase zrušit. Ale zdálo se nám, že je to i služba veřejnosti: uchazeči to žádali a naopak si stěžovali na úroveň kurzů jiných firem.“ Nejhlubší kritika se týká samotného principu plošného testování.
Zítra radši nechoď do školy „Za prvé, testuje se nikoli to, co je důležité, ale to, co je testovatelné,“ vypočítává socioložka Jana Straková. Hromadné křížkovací testy nezměří kreativitu nebo spolupráci mezi dětmi (lektorka Kritického myšlení Hana Košťálová dodává, že neumějí dobře měřit ani čtenářskou gramotnost - hodnocení a argumentaci). „Za druhé se pak školy zbavují dětí, které jim kazí výsledky v testech, a vznikají odpadní školy. Před několika lety při testování na zakázku pražského magistrátu říkali učitelé slabším dětem, aby v den testu raději zůstaly doma. Za třetí se pak učitelé zaměřují na děti, které se nacházejí těsně pod hranic,uspěl‘, ostatní zůstávají stranou,“ upozorňuje Straková.
Psycholožka Jana Nováčková ze Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání se hrozí výkonových žebříčků: „Samotný test je jen nástroj. Ale veřejné srovnání, což kraje dělají, je nebezpečné: škola pod průměrem pak ztrácí i ten zbytek lepších žáků, vytváří se ghetto.“
Ředitelka ZŠ Na dlouhém lánu Anna Jelínková v této souvislosti chválí radnici Prahy 6 za první pokus změřit přidanou hodnotu: testování má ukázat, jaký pokrok udělala tatáž třída mezi 6. a 9. ročníkem.
„Kreativitu nebo schopnost spolupracovat umějí měřit psychologové v individuálních testech, my u tisíců uchazečů ne,“ uznává Šteffl. Nová maturita Rozjížděč projektů má ale nový plán: přivezl si ho z Dánska a říká mu maturita pro 21. století. „V Dánsku se k maturitě píší eseje, třeba na čtyři hodiny. Ale co je hlavní: na pilotních školách už při tom studenti sedí u internetu. Takže úloha musí být důmyslná, třeba kritika dokumentárního filmu. Reliabilitu nepovažují Dánové za tak důležitou.“
Taková podoba maturity je podle něj práce minimálně na tři léta a pro začátek jen na pár školách. Jestli projekt státních maturit po volbách definitivně skončí, Ondřej Šteffl bude mít zas jednou náskok.
