Rodina Hawelkova převzala kavárnu v centru rakouské metropole v roce 1939. Místo patří k nejznámějším ze stovek kaváren ve Vídni. Tyto podniky, v nichž trávívají domácí i turisté hodiny, připomínají staré časy.
Čerstvý vítr naopak nabízí do konce ledna výstava ve vídeňském Muzeu užitého umění (MAK), která ukazuje nápady pětice mladých návrhářů. Oslovil je známý rakouský architekt a designér Gregor Eichinger. Nově navrhli pro kavárny třeba židle, věšák na kabáty, držák na noviny či laserové ukazovátko, které má svým paprskem přilákat zaneprázdněného číšníka.
Podle Eichingera kavárny v minulosti bývaly nejmodernějším místem ve městě a přizpůsobovaly se moderním trendům. Teď zůstaly uvězněny ve vlastní minulosti, tvrdí designér. "Je nutné říct sbohem myšlence, že kavárna je něco starého - je to současné, moderní a pokrokové," tvrdí.
Do roku 1880 sahá historie kavárny Sperl. Její manažer Rainer Staub uvedl, že i když se podnik snaží o modernizaci a zavedl třeba bezdrátové připojení k internetu, neměly by novinky narušit tradiční atmosféru. WiFi nabízí tento rodinný podnik tři roky. Podařilo se mu díky tomu přilákat mladší zákazníky s laptopem. Navíc měsíční poplatek za připojení činí 99 eur, což je zanedbatelné ve srovnání s ročním účtem 7000 eur za noviny, které si tu hosté mohou zdarma přečíst.
Do roku 1968 vedl podnik Staubův otec Manfred, kterému je dnes 78 let. S navrhovanými novotami ne vždy souhlasí. "Někdy mám nápady, které jsou možná až příliš pokrokové," říká nynější šéf. Se smíchem vzpomíná na odpor svého otce k počítačovému systému účetnictví. Dodnes proto kavárna účtuje "ručně". Mnozí majitelé kaváren změnám vzdorují.
Sedmasedmdesátiletý Fritz Scharnagl svůj odchod do penze léta odkládá. Má totiž strach prodat svůj podnik Café Krugerhof někomu, kdo by mohl po desetiletí budovanou tradici zničit. "Chci se ujistit, že podnik skončí v dobrých rukách," řekl Scharnagl, který vede svou kavárnu nedaleko vídeňské opery od roku 1964. Pro hosty je to prostě "Herr Fritz". "Bolelo by, kdyby někdo tohle všechno zahodil," dodává a láskyplně přitom pohladí polstrovanou židli, ukáže na tradiční pult se zrcadly a tmavé parkety.
Před pár lety odmítl kupce, který chtěl kavárnu změnit na obchod. Takové jednání je prý pochopitelné. Někomu totiž kavárenské vzpomínky a přátelství mohou vydržet po celý život. Americký psycholog Paul J. Friday, který ve Vídni studoval v letech 1965 až 1967, v Krugerhorfu strávil nejednu hodinu. "Byli jsme tam nakvartýrovaní pořád, žili jsme tam. Kdykoliv se vracíme, zajdeme se podívat na Herr Fritze," řekl.
Ve Vídni před deseti lety žila i americká podnikatelka Cristina Ljungbergová. Se svou sestrou Erin strávila zas mnoho večerů v Café Hawelka. "Nic bych na tomhle místě neměnila," řekla. Kavárnu nyní vede devětašedesátiletý Hawelkův syn Günter se svými dvěma dětmi. Podle něj Ljungbergová nemusí mít obavy. "Jen starý styl je romantický. V budoucnu se nic nezmění," ujistil.
