Mezivládní panel pro klimatické změny při OSN (IPCC) je opět v ohni kritiky. Po skandálech se zfalšováním tzv. hokejkového grafu ukazujícího nepravdivý průběh teplot v minulosti a s nepodloženým tvrzením o mizení himálajských ledovců se vynořuje další nepříjemnost. Kosmická agentura NASA vyvrací tvrzení IPPC, podle kterého kvůli suchu umírají amazonské pralesy.
Poslední skandály týkající se činnosti IPPC vzbudily rozruch mezi přívrženci teorie globálního oteplování způsobeného lidmi. Většinou se snaží tvrdit, že ani dvě velké lži odhalené v poslední době nemohou vyvrátit jinak správnou hypotézu.
„Zpochybněné studie představují nepatrný zlomek drtivých vědeckých důkazů, jež dokládají naléhavost změny klimatu vyvolané lidskou činností,“ tvrdí ekonom Jeffrey D. Sachs, poradce generálního tajemníka OSN v textu s bezmála leninským názvem „Podlý útok na klimatologii“. Za onen nepatrný zlomek Sachs vydává e-maily dokazující podvody při tvorbě grafů popisujících globální oteplování a pochybné zdroje, na základě kterých IPCC pustil do světa tvrzení o úbytku himálajských ledovců.
Ve skutečnosti ovšem bylo v minulosti těch „přehmatů“ klimatologů spjatých s IPCC mnohem víc a přibývají nové. Dokonce i z míst, která donedávna zastáncům teorie oteplování způsobeného lidmi spíše přála. Týká se to i americké kosmické agentury NASA, jejíž odborníci v posledním čísle vědeckém periodika Geophysical Research Letters zpochybnili tvrzení IPCC, podle kterého sucho v roce 2005 dramaticky postihlo 40 procent plochy tropických deštných pralesů v povodí Amazonky.
Případ Amazongate Zatím poslední nepříjemnost IPCC začala celkem nenápadně už roku 2007. Tehdy tento orgán OSN zveřejnil jedno z mnoha svých katastrofických prohlášení, tentokrát věnované tropickým deštným pralesům v oblasti Amazonie. Tvrdilo se v něm, že 40 procent těchto porostů pravděpodobně bude drasticky reagovat i na malé snížení srážek.
Už samotná jména Rowell a Moore, na které se tato studie odvolávala, však vzbudila pochybnosti odborníků. Podobně jako v jiných případech spjatých s podivnými praktikami IPCC totiž nešlo o klimatology, a dokonce ani přírodovědce z alespoň trochu příbuzných oborů. Andy Rowell je novinář píšící především pro levicový Guardian a spjatý s aktivitami Greenpeace, zatímco Peter F. Moore je politický analytik a specialista na problematiku lesních požárů.
Brzy se také ukázalo, že IPCC znepokojující údaj převzala ze zprávy, kterou roku 2000 zveřejnila organizace WWF (World Wide Fund for Nature, dříve World Wildlife Fund - Světová organizace na ochranu přírody). Ani to ovšem není vědecká instituce, ale ochranářská nátlaková organizace.
Tak se opět připomněla jiná aféra z roku 2007. Tehdy IPPC zveřejnil zprávu, podle níž himálajské ledovce roztají do roku 2035. Později byl donucen přiznat, že šlo o nepodložený odhad, který čerpal z jakýchsi novin. Znovu se ukázalo, že doporučení OSN týkající se změn klimatu, jejichž realizace stojí miliardy dolarů, vznikají na základě údajů z tzv. šedé zóny, tedy nikoliv od vědců, ale od aktivistických skupin.
Přesto se jednu chvíli zdálo, že z Amazongate IPCC snadno vyklouzne. Ozval se totiž Daniel Nepstad, z jehož práceWWFsvé údaje převzal. Nepstad je skutečný vědec, který pracuje pro prestižní Woods Hole Research Center a v Amazonii zkoumal odezvu pralesního ekosystému na změny srážkových úhrnů. Nyní oznámil, že Klimatický panel sice cituje špatné autory, ale myšlenky jeho práce interpretuje správně: podle něj skutečně i jen malé poklesy srážek povedou k dalekosáhlým a nevratným důsledkům, které mohou mít katastrofální dopad.
Přesto ani tím aféra ještě neskončila. Další rána přišla ze strany, odkud to asi nikdo nečekal: od vědců spolupracujících s americkou kosmickou agenturou NASA. Ti totiž nyní Nepstadovo tvrzení přesvědčivě vyvrátili.
Svědectví z vesmíru Zařízení MODIS (Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer) je jedním z hlavních vědeckých přístrojů na palubách satelitů Terra a Aqua. Z oběžné dráhy sleduje povrch Země v několika spektrálních pásmech viditelného i infračerveného záření, což umožňuje získávat obrovské množství dat použitelných pro nejrůznější výzkumy atmosféry, oceánu a pevninského povrchu. A také rostlinného pokryvu.
První zařízení MODIS se objevilo na satelitu Terra (Eos AM-1), který odstartoval v prosinci 1999. Od té doby americká kosmická agentura NASA vytváří z údajů těchto přístrojů databázi, která je volně přístupná všem vědcům. Právě to umožnilo Arindamovi Samantovi z Bostonské university pronést větu, která opět probudila k životu aféru Amazongate:
„Na základě studia změn barvy listů v suchých a normálních letech jsme nezjistili žádné rozdíly ve stavu pralesní vegetace. Vše nasvědčuje tomu, že tropické deštné pralesy jsou vůči suchu mnohem odolnější, než se dosud soudilo.“ Arindam Samanta a Ranga Myneni z Bostonské univerzity prověřili záznamy MODIS pocházející z roku 2006, kdy byl v Amazonii zaznamenán výrazný pokles srážkové činnosti.
Ukázalo se, že deštný prales na toto snížení nereagoval ani změnou zabarvení, ani poklesem listové plochy. Nic nenasvědčovalo varování ekologických alarmistů, podle kterých i malý pokles srážek v důsledku globálního oteplování spustí dominový efekt: tropické pralesy vyschnou, podlehnou požárům, kouř v atmosféře dál zvýší teplotu, změní se vodní režim...
Zatím ale neexistuje ani dostatek podkladů pro tvrzení lidí spjatých s IPCC, že občasné suché výkyvy jsou projevem globálních změn klimatu a že oteplování vede k častějšímu výskytu jevu El Nino. Ani v minulosti nebylo klima nikdy stabilní - a komplikovaný pralesní ekosystém se učil na klimatické výkyvy reagovat tisíce let. Nepochybně tedy disponuje mechanismy, jak jim čelit; někteří vědci dokonce tvrdí, že občasné sucho mu i prospívá.
Poslední výzkumy navíc ukazují, že o jeho minulosti víme velmi málo: letecké a satelitní snímky naznačují, že mnohé oblasti Amazonie považované za odvěkou divočinu, byly ještě před několika málo tisíciletími sídlem vyspělých kultur.
IPCC ovšem znovu potvrdila, že vyhledává k citacím jen ty zprávy, které se hodí do jejích katastrofických scénářů - a při volbě zdrojů není ani moc vybíravá. Navíc se opět ukazuje, že hypotéza globálního oteplování způsobeného lidmi odvrací pozornost od skutečných ekologických nebezpečí: prales nepoškozuje sucho, ale kácení, mimo jiné vyvolané i tlakem na pěstování energetických plodin, které prosazují ekologisté. Tento přístup stále častěji vyvolává kritiku i od vědců, kteří dosud měli k práci IPCC blízko.
***
Důkaz pořízený z kosmu
Satelitní snímky zpochybnily tvrzení Mezivládního panelu pro klimatickou změnu, že sucho v roce 2005 dramaticky postihlo 40 procent plochy tropických deštných pralesů v povodí Amazonky
Satelit Terra pořídil snímky v infračerveném spektru, vědci z nich vyčetli úroveň fotosyntetické aktivity, která vypovídá o vitalitě porostu.
Prales je postižen především průmyslovým kácením stromů. Na snímku „parcely“, které vznikly zásahy dřevorubců. Satelitní snímek osmisetkilometrového úseku Amazonky před jejím ústím do oceánu. Barvy vyznačují úroveň fotosyntetické aktivity, která mimo jiné ukazuje, jak porost prospívá.
červená = vysoká fotosyntetická aktivita
zelená = dobrá
žlutá = nízká fotosyntetická aktivita
bílá = oblaka
O autorovi| LUDVÍK REITER, Autor je spolupracovníkem redakce
