Jeden nemusí být zrovna Maďar, aby viděl, že mírová smlouva, která byla před devadesáti lety uzavřena v Trianonu, byla pro maďarský národ krajně nespravedlivá. Od Uherského království bylo odtrženo 71,5 procenta území a předáno nástupnickým státům spolu s více než třemi miliony etnických Maďarů, kteří navíc žili v souvislých pásech za novými hranicemi Československa, Rumunska a Jugoslávie (tehdy Království Srbů, Chorvatů a Slovinců).
Trianon vyvolal v maďarské společnosti šok, z něhož se po generace nevzpamatovala. Jeho hloubka je pochopitelná, srovnáme-li Trianon s Mnichovem. Tehdejší diktát zbavil české země jen necelých 37 procent území, na němž žilo asi 700 tisíc etnických Čechů. Ve srovnání s Trianonem byl Mnichov celkem spravedlivým uspořádáním poměrů podle národnostního klíče. Maďarský historik Paul Lendvai napsal, že Trianon byla „největší tragédie maďarských dějin“. „Od dob dělení Polska nejednaly velmoci se žádným evropským státem tak krutě a nespravedlivě jako s historickými Uhrami.“
Francouzský historik maďarského původu François Fejtö oprávněně píše, že následkem Trianonu „byla v zárodku udušena mladá maďarská demokracie a vytvořily se podmínky pro permanentní destabilizaci střední Evropy“.
Češi se rádi chlubí svou meziválečnou demokracií. Maďarům se v jejich státě, jak píše liberální politický filozof a historik István Bibó, jistě nevedlo zle, „jenom nebylo jaksi zcela zřejmé, co v zemi Čechů a Slováků, které svedla dohromady myšlenka slovanské vzájemnosti, vlastně pohledávají“. Z porovnání vývoje Československa a Maďarska po roce 1918 je jasné, že demokracie je úzce spjata s pocitem spravedlnosti většiny obyvatel. Jakmile přišlo Československo v roce 1938 o Sudety, což tehdy všichni Češi považovali za ohromnou křivdu, jeho demokracie se během několika týdnů zhroutila a k moci se dostal autoritativní režim. Lze se divit tomu, že po Trianonu přišel v Budapešti k moci admirál Horthy a že Maďarsko svou zahraniční politiku založilo na myšlence revize nespravedlivého versailleského systému?
Československo vzniklo na ideji o sebeurčení národů, které však bylo Maďarům z dnešního jižního Slovenska upřeno. Argumenty, že to byla spravedlivá odplata za předchozí odnárodňovací politiku nebo prohranou válku, morálně ani historicky neobstojí. Maďaři měli jen tu smůlu, že nedokázali jako Češi (Rumuni, Chorvati...) včas přeběhnout na stranu vítězů. Historické Uhry byly bez ohledu na etnické poměry rozřezány v roce 1920 na kusy, historické České země byly o čtvrtstoletí později zachovány za cenu vyhnání třetiny obyvatel.
V dnešní Evropě jsou násilné změny hranic naštěstí vyloučené. Radit Slovákům, aby na území obývaném Maďary uspořádali plebiscit a oblasti s maďarskou většinou sami dobrovolně odevzdali Budapešti, by bylo nejen bláznivé, ale i pokrytecké. Proč jsme takový plebiscit neuspořádali sami v roce 1945 v Sudetech?
Některé historické křivdy, jako byl pro Maďary Trianon, se zřejmě nedají nijak odčinit. Evropské národy, které je v minulosti způsobily, i ty, které je utrpěly, by se ale měly snažit budovat takový společný prostor, v němž hranice národních států budou postupně ztrácet význam.
***
Ve srovnání s Trianonem byl Mnichov celkem spravedlivým uspořádáním poměrů podle národnostního klíče
O autorovi| Petr Zídek, redaktor Orientace
