Jeho vousatý plnorost se mnohdy zaskvěl vepřovým tukem chvějivě třaslavé flákoty ovaru; mnohý dietolog naříká, doporučuje vlákninu a rajčata v konzervě - s tím ale nic nenaděláte, ovar zůstává ovarem. Nedávno jsem navštívil oblíbený bufík Michala Šandy, kam chodíval na ovar s pálivou hořčicí a křenem, řádně zalévaný dvanáctkou - leč co to? Tam, kde se dříve skvěly rozličné saláty, nyní polehávají za sklem obskurní karbanátky v housce, chutnající pilinami. A když chcete jejich příchuť zapít, můžete si dát jenom záhadnou limonádu. Tak se vytratila krása jídelen, žrádelen a jeskyní s potravou, sílící chodce k další pouti křivolakými cestami, a namísto nich se vyjevily senkrovny s chromovanými pitevními pulty a prosklenými skříněmi na nealko - možná se to někomu líbí, mně ale ne.
Michal Šanda mi popisoval, jak má ovar své kouzlo zvláště v zimě: řeznice jej vytahují z hrnců vidlicemi, kotouče páry se vznášejí k trámoví věkovitého stropu, z polévkových mis táhnou balšámy koření a jako v každé správné lovecké tlupě má každý svůj kus masa.
Takové jídelny třeba chránit jako kulturní památky, kmenová shromaždiště z prvobytně pospolného pravěku, kdy lovci v kvapu dne rozšafně přežvýkali kýtu, než se zase vydali loveckou stezkou za novými stády.
Ale lidé bez fantazie tohle nevidí: raději si hlídají linie, aby si nemuseli kupovat nové kalhoty, když jim ty předešlé jsou náhle těsné, ačkoli v kmeni mají být všichni krásně obtloustlí, vlasy se mají lesknout přepychově lojem a každé dítě má mít svou kost na ohryz a na hraní. Dnešním chorobným ideálem jsou missky s neduživým vzhledem a vytřeštěným zrakem v posledním tažení z dlouhodobého ukracování se na chutné stravě, rýpající se v miskách s jakýmsi zrním a snažící se o štěstí. Není nad ovar.
O autorovi| VÍT KREMLIČKA, Autor sám je básník
