Když Lehkou hlavu otevírali, říkala jsem si, že bude mít jepičí život. Byla zastrčená v nejkratší ulici v Praze, kolem rozhodně neproudily žádné davy a její vegetariánské menu bylo na takové milovníky masa, jako jsou Češi, trochu moc zdravé. Mýlila jsem se.
Během několika let se Lehká hlava stala jedním z mála pražských podniků, které musejí pravidelně odmítat hosty. Rezervace je nutná dokonce i v pondělí a v úterý, kdy si číšníci v jiných restauracích skoro neškrtnou.
Reinkarnace Dobré čajovny Do povodní v roce 2002 byla na stejném místě Dobrá čajovna, podnik, který začal s několika útulnými pobočkami v Česku a dnes ho najdete dokonce i v americkém Wisconsinu a Vermontu. Žádná z jeho reinkarnací ale nedosahuje půvabu a pocitu diskrétnosti a bezpečí, které skýtala Dobrá čajovna na Boršově. Nic se nevyrovná místnosti plné polštářů a perských koberečků osvětlené svíčkami, kde si občas nějaký ten piják čaje i zdříml. Ani prosvětlenější první místnosti, ideální k četbě a dlouhým rozhovorům s přáteli. A nikde už nemají ani ten starodávný zvonec, který jste museli rozeznít, aby vás pustili dovnitř.
Přestože i Lehká hlava má cosi z útulnosti čajovny, padne tu na mě občas lehká nostalgie po starých časech. Největší oblibě se těší zadní místnost s tmavě modrými stěnami posetými bodovými světly jako hvězdami. Tam se mi ale zatím nikdy nepodařilo získat rezervaci. Hezký design má i druhá místnost, i když se tam pohromadě tlačí trochu moc stolů, takže si člověk občas připadá jako sardinka. Restaurace ale nabízí k rezervaci i malý salonek pro ty, kteří touží po prostoru a soukromí.
Lehká hlava má štěstí, že má tak jedinečnou atmosféru. Jídlo totiž vždycky tak skvělé není, i když v jeho prospěch hrají příznivé ceny. Jako většina vegetariánských restaurací i tahle nabízí jídla téměř ze všech světových kuchyní (mexické, italské, thajské či ze Středního východu) – zkrátka cokoli, co neobsahuje maso. Jídelní lístek je dost rozsáhlý a dovedu si představit, že s tolika hosty čekajícími na jídlo se jediný šéfkuchař v maličké otevřené kuchyni asi den co den pěkně zapotí.
Bizarní kombinace na talíři A občas se jeho stres projeví na kvalitě jídla. Zrnka v bulgurovém rizotu (135 Kč) byla tvrdá, zatímco restovaný tempeh (hmota připomínající tofu připravená z fermentovaných sójových bobů), který tvořil přílohu rizota, byl suchý a svraštělý – jako by vychladl a znovu ho ohřáli. Kromě toho mě moc nenadchl ani celkový koncept tohoto pokrmu: mastná směs smažené zeleniny a bulguru s hromádkou pesta ze sušených rajčat a arašídů. Možná tomu chtěli prostě přidat trochu chuti, což bylo opravdu potřeba. Výsledek dělal ale bohužel spíš nedbalý než kreativní dojem.
To ale nebyla jediná bizarní kombinace. Ještě jsem narazila na hummus s nachos (80 Kč) nebo na mrkvový dort s čokoládovou polevou (70 Kč). Hummus s nachos byl opravdu úlet (úplně by stačil obyčejný opečený pita chléb), ale mrkvový koláč by snad mohl chutnat těm, kdo mají rádi opravdu hodně sladké věci. Místo obyčejné mouky je upečený z jáhel, chuť mu dodává strouhaný kokos a čerstvý zázvor a s kvalitní čokoládou to jde docela dobře dohromady. Stejnou čokoládu používají v Lehké hlavě na přípravu oblíbeného horkého nápoje (50 a 70 Kč – vyzkoušejte lahodnou aztéckou verzi s čili a vlašskými ořechy) a čokoládového fondue s ovocem (80 Kč).
Pochutnala jsem si i na grilovaném kozím sýru s gratinovanými bramborami, špenátovým komínkem (165 Kč), křupavou krustičkou ze sýra a sekanými vlašskými ořechy navrch. Promyšlený, více než uspokojující vegetariánský hlavní chod. Zato lilkové quesadilly (135 Kč) byly přinejlepším průměrné, i když jim reputaci zlepšovaly dvě velice chutné domácí salsy – guacamole a rajčatová.
Supercloumák a Greenhorn ve sklenici Pochválit je třeba zdejší nápaditý nápojový lístek, který zahrnuje celou škálu čerstvých šťáv – například Supercloumák (50/65 Kč) z čerstvě vymačkané šťávy z jablek, mrkve a zázvoru. Dělají tu i koktejly z guarany (plody brazilské rostliny s povzbuzujícími účinky), domácí citronádu s čerstvou mátou a cosi, co se jmenuje Greenhorn a dělá se to z mladého ječmene. V nabídce mají i několik vín a různé druhy sypaných čajů. Konečně podnik, který v sekci „Nealkoholické nápoje“ nabízí víc než jen kolu a minerálku.
Mimochodem tu minerálku bych nedoporučovala. Do sklenic ji pravděpodobně rozlévají z velké lahve, takže než se dostane na váš stůl, bublinky jsou pryč. A neobtěžujte se s prosbou, aby vám servírka donesla ke šťávě led; stejně na to asi zapomene. Obsluha je tu totiž sice přátelská, ale není na ni spoleh. Možná je nejlepší sem zajít na jeden z brunchů, které se konají jednou za měsíc a kde si jídlo nabíráte sami.
Podtrženo a sečteno, Lehká hlava není dokonalá, ale aspoň se pokouší o něco jiného než všechny ty podniky okolo, které vypadají jeden jako druhý. Což je asi i důvod, proč je tady pořád tak plno. Nic podobného totiž zatím neexistuje a láska a péče, kterou majitelé svému podniku věnují, jsou znát. Doufám, že v brzké době se takových restaurací objeví víc. Praha a její beznadějně unudění gourmeti by to rozhodně uvítali.
Celkový dojem **
Jídlo **
Obsluha **
Atmosféra ***
gurmánská bomba ****
překvapivě dobré ***
průměr **
nic moc *
raději se vyhnout
Recenze je nezávislá, náklady platí
výhradně redakce Lidových novin.
Lehká hlava
Boršov 2, Praha 1 Tel.: 222 220 665
Po–Pá 11.30–23.30, So–Ne od 12.00 www.lehkahlava.cz
Laura Baranik recenzentka restaurací, www.praguespoon.com
