Francouzská filmová a divadelní herečka Fanny Ardantová včera ve Francouzském institutu představila svůj režijní debut Popel a krev a v pondělí vystoupí v Divadle Komedie v monodramatu Kassandra podle německé autorky Christy Wolfové.
Ardantové snímek Popel a krev vznikl ve francouzskorumunské produkci a byl u nás uveden již na nedávno skončeném Febiofestu, kam herečka jako ohlášený host nakonec nedorazila. Svou návštěvu Prahy posunula o čtrnáct dní. Popel a krev vypráví dramatický příběh mladé ženy, která po vraždě manžela opustila svou zemi – Rumunsko – a odešla i s dětmi do Francie. Po letech se vrací a její návrat vyvolá nové konflikty. Ardantová k volbě námětu uvedla, že chtěla hlavně vyprávět o zrodu násilí, o jeho nesmyslnosti i nemožnosti je zastavit.
Ženy, jimž vládnou emoce Fanny Ardantová se proslavila jako hvězda pozdních Truffautových filmů, ten ji také pro film objevil a stal se posléze i jejím životním partnerem a otcem jedné z hereččiných tří dcer. V roce 1981 s ním natočila snímek Žena od vedle, kde byl jejím partnerem Gérard Depardieu. Následoval neméně slavný film Konečně neděle! z roku 1984, kterým se bohužel Truffautovo dílo předčasně uzavřelo.
Ardantová většinou představuje smyslné a fatální ženy, jimž vládnou emoce. Ty neodvratně ničí osudy mužů, kteří jim překříží cestu. Přesto původně zvolila poměrně racionální profesi – na univerzitě v Aix-en-Provence vystudovala politické vědy a teprve po studiích se začala věnovat divadlu, hrála zejména v inscenacích francouzských klasických autorů jako Corneille či Claudel.
Koncem 70. let se objevila v televizi a debutovala i ve filmu. Mezi „jejími“ režiséry figurují i další slavní tvůrci jako Volker Schlöndorff, Alain Resnais, Ettore Scola. Před třemi lety se ovšem Ardantové podařil pěkný trapas, když v jednom rozhovoru označila zakladatele teroristické skupiny Rudé brigády Renata Curcia za svého hrdinu. Curcio měl na svědomí únos a vraždu bývalého italského premiéra Alda Mora a byl za tyto zločiny odsouzen k třiceti letům vězení. Ardantová se sice za své výroky omluvila, rodina oběti na ni však přesto podala trestní oznámení.
Tehdy natočila film L’ora di punta italského režiséra Vincenza Marry o korupci, který se uváděl na benátském festivalu. Herečka jej měla přijet propagovat, a i když jí ředitel festivalu Marco Mueller vzkázal, že s jejími výroky sice nesouhlasí, ale na festival ji srdečně zve, nálada obecenstva nebyla nejlepší. Italská média ji skutečně nešetřila, psalo se doslova, že „než něco vypustí z huby, měla by aspoň trochu přemýšlet“. Skandál je ovšem dnes zapomenut, i když v konfrontaci s těmito výroky je volba námětu jejího filmu přinejmenším zvláštní. Zřejmě Ardantové vládnou emoce nejenom na plátně a zřejmě opravdu rychleji mluví než uvažuje. Tím spíš, že dramatický snímek nepostrádá jasnou výpověď a novopečená režisérka v něm přesvědčivě vyjádřila rozkladný vliv agrese na životy lidí.
V Praze slavnou herečku uvidíme v melodramatu Kassandra, jež vzniklo podle textu německé spisovatelky a dramatičky Christy Wolfové, původem z bývalé NDR. Melodrama mělo premiéru v roce 1994 v pařížském Théâtre du Châtelet z iniciativy švýcarské herečky naturalizované ve Francii Marthy Kellerové. Hudebně se na něm podílel švýcarský skladatel Michael Jarrell. Ardantovou v Divadle Komedie doprovodí Ansámbl Prague Modern pod taktovkou Michela Swierczewského.
Christy Wolfová: Kassandra. Fanny Ardantová, Divadlo Komedie 12. 4., 20 hodin
