LN: Turecko jako hlavní host letošního Měsíce autorského čtení. To vypadá skoro jako zdravice znovuzvolenému Erdoganovi…
Ano, je to i zdravice prezidentu Erdoganovi, protože také on má možnost být lepším, jako každý z nás. Jinak je to pochopitelně shoda času a místa. Nevím, jak dlouho se pan Erdogan připravoval na tyhle volby, my každopádně oficiálně oznámili termín o pár měsíců dřív než on.
LN: Jednali jste s Tureckem oficiálně, má letošní festival z turecké strany podporu?
Se zástupci jejich ministerstva kultury jsme se potkali loni v říjnu na knižním veletrhu ve Frankfurtu. Pili jsme čaj a bylo to milé přijetí do doby, než kolegyně Renata Obadálková vytáhla seznam nominovaných autorů. Tím debata skončila. Ale úplně. Stalo se nám i v minulosti, že kupříkladu paní z Britské rady v Praze měla pocit, že Spojené království nemá co podporovat skotské spisovatele kdesi na Moravě – ale to bylo spíš komické. Tady zavládlo absolutní mlčení, už žádná odpověď na mail, telefon. Žádný odmítací dopis. Nakonec si myslím, že se jim ten seznam líbil, ale jako se u nás před devětaosmdesátým mluvilo jinak doma a jinak na veřejnosti, tak oni možná po návratu z Frankfurtu referovali u večeře manželkám a v úřadě o tom radši pomlčeli. Podporu od oficiálních míst z Turecka žádnou nemáme.
LN: Takže bude letošní čtení politické, nebo literární?
Jestli ono to jde u současné literatury oddělit. Záleží na diskusích, které jsou nedílnou součástí každého z jedenatřiceti večerů, na publiku a jeho dotazech. Přijedou autoři zakázaní, oficiální, exiloví. Politických témat je mnoho, ale bylo by mi líto, kdyby se taková příležitost – setkání s tureckou elitou – promarnila v debatě o politické situaci v Turecku. Dialog je zajímavější. Otázek je dost.
LN: Jaké třeba?
Není Erdoganova politika jen reakcí na nekonečné, možná i nedůstojné čekání Turecka v předpokoji Evropské unie? Nepředběhly země východní Evropy, včetně České republiky, Turecko při integraci do západního společenství? A nakolik se v Turecku, stejně jako třeba na Ukrajině, svede bitva o budoucí Evropu?
LN: O současné turecké literatuře moc v Čechách nevíme, známý je tu vlastně jenom držitel Nobelovy ceny Orhan Pamuk. Přijede?
Nepřijede, což je jistě škoda, vyjednávali jsme do posledních chvil. Na druhou stranu patří k Měsíci autorského čtení, že to není festival jedné hvězdy, ale jedné celé literatury. Tím se, myslím, lišíme od dalších středoevropských festivalů.
LN: Kdo tedy přijede?
Přijedou spisovatelé jedné z největších evropských literatur. K mání budou básně Lale Muldürové, povídky Murathana Mungana, romány Saygina Ersina, příběhy cizinců Tarika Tufana, humor Hatice Meryemové, ekologický apel Faruka Dumana, haiku Pelin Özerové, klasická poezie Haydara Ergülena. Přijedou i autoři děl, která vznikají mimo Turecko: Yadé Karaová a Necla Keleková píší o Německu, Haydar Karataş žije ve Švýcarsku. Zkrátka půjde o největší literární vpád Turků na Moravu, kam naše paměť sahá.
LN: Jak bude čtení tlumočené?
Už je tradice, že publikum chce slyšet hlas autora, takže k němu poběží na plátně překlad. Letos poprvé to máme vymyšleno tak, že půjde číst titulky i během přenosů na internetu. Každé čtení je totiž přenášeno na webu Autorskéčtení.cz. Následná beseda je pak tlumočena.
LN: Přehlídka trvá měsíc, denně čtou dva autoři, po Brně jedou do dalších měst. Kývnou na tohle tempo a výkon všichni?
U zahraničních autorů s tím není problém, u domácích někdy ano. Ale tady je možnost proměny, jelikož domácí linie, na rozdíl od té zahraniční, se v každém městě drobně liší. Třeba v Polsku čte víc polských autorů, u nás zase českých.
LN: Zhodnotíte tureckého hosta ještě poté? Knižní řadou, antologií, filmovým portrétem?
Po břizolitové době neteskním, říká spisovatel Miloš Doležal |
Dokonce bych řekl, že autory téměř vyždímáme. V každé zemi, kde čtení probíhá, vycházejí dlouho dopředu jejich eseje, jakési průvodce současným Tureckem očima spisovatelů. Vznikne šestnáct dokumentárních filmů o autorech, na kterých se podílejí polská, česká a slovenská veřejnoprávní televize. Vysílat se budou za rok; letos v červenci poběží na ČT art cyklus Gruzínská čítanka, který je antologií loňských čestných hostů. Chystá se knižní edice jedenatřiceti tureckých autorů plus desetidílný rozhlasový cyklus . A konečně autoři žijí v záznamech, které se snažíme dělat lépe a lépe. Je naší ambicí, aby festival nebyl jen v červenci a jen ve městech, kde se odehrává.
LN: Zkoumali jste někdy, jaké máte publikum, kdo na ta čtení vlastně chodí?
Přesně ne. Snad to nejsou líní lidé, kterým se nechce číst a chtějí radši poslouchat, ale vášniví čtenáři, kteří vědí, že setkáním s autorem všechno začíná. Náš festival nemá nahrazovat čtení, má být pobídkou k němu.
LN: Jsou po Evropě festivaly podobného formátu?
Nevím o tom. My chceme autory přivést, představit, současně je vytěžit. Uvést v zemích festivalu danou literaturu do kontextu, ve kterém pak bude fungovat i bez nás. Je to pět dní, kdy autoři putují střední Evropou. Třeba Turek s Čechem nebo Polákem. Vznikají vztahy, vznikají plány. To je další přidaná hodnota literárního cirkusu, který pořádáme.
LN: Kam jezdíte pro inspiraci, aby formát neustrnul?
Kam se dá. Zkušenosti odjinud jsou nezbytné, ale i nepřenosné. Měsíc autorského čtení je speciální projekt, ale vždycky je skvělé vidět, jak to dělají jinde. Jsou to často spíš drobnosti než průlomové inspirace. Výraznější novinkou bude letos Turecká akademie, kam přijedou vysokoškolští studenti z celého světa, již mají zájem o Turecko. Chtěli jsme spojit naši výhodu, totiž že můžeme nabídnout jedenatřicet předních tureckých intelektuálů, s jakousi letní školou. Podařilo se to nakonec díky skvělé spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně a Univerzitou Hamburk, která dodá většinu pedagogů.
LN: Příští rok má festival dvacet let. Bude to velké?
Bude fajn, když to bude. Zvláštní plány nemáme. Věříme, že to bude klidná oslava, ale je před námi ještě celý rok.
LN: Kromě této akce děláte řadu dalších věcí kolem literatury, divadla, rozhlasu, televize, filmu. Co únava nebo vyhoření?
Nemáme být z čeho unaveni. Je to práce snů, kdy se může vstávat i po desáté, po večerech se posedává v hospodě se zajímavými lidmi. Vyhoření samozřejmě přijít může, pak shoříme jako papír a bude zase něco nového. Tak to má být.
