„Můžete zakázat našemu ministrovi zahraničí letět, ale uvidíme, Holandsko, jak po tomto budou vaše letadla létat do Turecka,“ řekl Recep Tayyip Erdogan s tím, že má na mysli „diplomaty, a ne běžné občany“. Za nizozemským postupem vidí „pozůstatky nacismu“ a „fašisty“.
Jako za nacistů, kritizoval Erdogan zákaz mítinků svých politiků v Německu |
Již šéf turecké diplomacie ráno v televizi hrozil „tvrdými sankcemi“, pokud mu nizozemské úřady v cestě zabrání. Nizozemská vláda následně oznámila, že se rozhodla zrušit tureckému letadlu povolení přistát. Vláda se odvolala na bezpečnostní důvody a potřebu zajistit veřejný pořádek a uvedla také, že výhružky tureckými sankcemi znemožnily snahu o rozumné východisko.
Çavuşoglu se chtěl v sobotu v Rotterdamu zúčastnit shromáždění na podporu nadcházejícího referenda o změně turecké ústavy. Rotterdamský starosta Ahmed Aboutaleb ale v pátek akci zakázal.
Turečtí politici v posledních dnech zahájili kampaň před dubnovým referendem o změně ústavy, která má v Turecku zavést prezidentský systém. Hlasy voličů se snaží získat i za hranicemi, zejména v Německu, kde žijí podle některých zdrojů zhruba tři miliony Turků. Údajně asi polovina z nich se může referenda účastnit.
Německé místní úřady ale v uplynulých dnech zrušily několik mítinků, na nichž měli vystoupit turečtí ministři. Německo si za to vysloužilo tvrdou kritiku mimo jiné od tureckého prezidenta Erdogana, který postup Němců přirovnal k „nacistickým praktikám“. Po něm to opakovali někteří ministři v čele se šéfem diplomacie Çavuşogluem.
Nizozemsko bylo za druhé světové války okupováno německými nacisty.
Změna tureckého základního zákona, o které budou turečtí voliči hlasovat v dubnu, podle kritiků výrazně posílí pravomoci autokratického šéfa státu a učiní z něj prakticky neomezeného vládce. Západní představitelé na navrženou novelu pohlížejí s obavami.
Německý ústavní soud tento týden dospěl k závěru, že Berlín může zakazovat sporná vystoupení tureckých vládních činitelů v Německu. Soudci nejvyšší justiční instance v zemi své stanovisko zdůvodnili tím, že platná ústava ani mezinárodní právo nedávají zahraničním státníkům nárok jezdit do Německa a vykonávat tam své úřední funkce.
