Nakladatelství Kant pravidelně vydává knihy o výtvarném umění. Svou pozornost soustřeďuje také na některé osobnosti generace Tvrdohlavých. Nyní se dočkal Stanislav Diviš. Dnes se ukazuje, jak se cesty členů skupiny časem rozešly. Například tvorba Jiřího Davida se vyvíjí v několika liniích zároveň, odbočuje do různých stran, využívá nejrůznější média. Stanislav Diviš naopak zůstává malířem a v jeho díle jsou na první pohled patrné přirozené návaznosti. Vychází z odkazu abstrakce jako součásti modernismu, ale obohacuje ji o postmoderní otevřenost a hravost.
Kniha je rozdělena do několika částí podle základních Divišových témat. Můžeme sledovat, jak autor přistupuje ke krajině, jak zdůrazňuje její vnitřní strukturu a nakonec ji redukuje na základní prvky, které tvoří dokonalý celek. Přesně vyjadřuje její rytmus, do obrazů se promítají její nejdůležitější vlastnosti, vnější podoba je pro malíře nepodstatná. Kniha naznačuje, jakým způsobem pracuje se symboly, jak logicky navazuje na některé epochy minulosti, nad nimiž se často dopodrobna zamýšlí. Přitom se však vřazuje do soudobého vývoje určovaného základními principy umělecké tvorby posledních desetiletí: totiž osvobozením od dogmat minulosti a otevřením nových cest. Procesy ve vesmíru Diviš sice vychází z odkazu některých výrazných období dějin umění, která jsou mu blízká, ale s jejich podněty zachází co nejvolněji a přenáší je do zcela jiné roviny. Dospívá k přesným kompozičním řešením, ale přitom si s lehkostí hraje s tvary a barevnými kombinacemi. Některá témata mohou překvapit -třeba inspirace spartakiádou. I ta však přirozeně zapadá do autorova smyslu pro jasné uspořádání prvků.
Malíř zdůrazňuje svou inspiraci krajinou, ale přitom z ní vychází velmi svobodně. Jde mu o vyjádření řádu a zároveň o vystižení nekonečného vývoje přírody. Pravidla, jimiž se řídí, nejsou neměnná, přizpůsobují se nově utvářeným vztahům. Diviše zajímají také procesy, které probíhají ve vesmíru, síly určující seskupení a dráhy planet, energie působící na jejich vznik a zánik. Jestliže vnímáme autorův smysl pro systém, pak ovšem musíme zaznamenat i jeho dekorativní cítění a směřování k ornamentu.
Těžko bychom hledali pro úpravu Divišovy monografie vhodnějšího grafika, než je Aleš Najbrt. Jednak oba umělce spojuje generační příslušnost a jednak jsou si blízcí výtvarným názorem, vycházejícím z dnešního osvobození od přísných zákonitostí určujících vývoj moderny. Výstižný hodnotící text napsal Martin Dostál, který tvorbu celé generace dlouhodobě sleduje.
HODNOCENÍ LN ****
Stanislav Diviš
Texty: Martin Dostál, Jiří David Grafická úprava: Aleš Najbrt Nakladatelství Kant, Praha 2008. 215 s.
