Jaroslav Mevald pocházel z Tanvaldu a základní službu nastoupil v roce 1996 v Benešově. Po několika letech v civilu pak nastoupil do armády a přes Bechyni se dostal do Žatce.
Už v roce 2004 odletěl zhruba na sedm měsíců do Kosova, v roce 2007 strávil čtyři měsíce v Iráku. Následovalo pár let u útvaru a potom už zmiňovaný Afghánistán, kde spolu s dalšími kolegy sloužil na základně Bagrám.
„Líbí se mi, že nejde o stereotypní práci, nejste nikde ‚od–do‘. Mě tam táhne ten kolektiv. Jsme parta, která společně pracuje na jedné věci, držíme spolu. Věříme si. Ponorkovou nemoc neznám. Vlastně je to určitý životní styl, který mi vyhovuje. Neobnáší žádné velké pohodlí, spíš naopak. V Afghánistánu jsme v autě naměřili padesát stupňů tepla, a to na sobě taháte kolem pětatřiceti kilo,“ vysvětloval v listopadu 2014 v rozhovoru pro MF Dnes.
Žoldáci? To mě dokáže nadzvednout
Jinak klidný muž se dokázal rozčílit kvůli tomu, že část veřejnosti české vojáky v zahraničních misích nazývala žoldáky. A to i po 8. červenci 2014, kdy se sebevrah odpálil v davu poblíž českých vojáků. „Tohle mě dokáže nadzvednout. Zvláštní je, že se mi nikdy nestalo, aby mi to někdo řekl přímo do očí. Nejhorší bylo, když jsme podobné hlasy četli i po tragédii pěti kolegů. To už bylo vážně moc. Fakt záběr na psychiku. Přitom tihle lidé píšou o něčem, čemu vůbec nerozumí.“
Čtyři dny po tragédii, při které zahynuli Jan Šenkýř, Libor Ligač, Ivo Klusák a David Beneš a Jaroslav Lieskovan byl těžce zraněný (zemřel po převozu do Prahy - pozn. red.), se v noci vydala česká patrola na hlídku. Mevald jel ve druhém vozidle konvoje, obrněném voze MRAP - byl střelcem v kulometném věži. „Vzpomínám si, že jsme tehdy vyjížděli už s určitou nejistotou a vůbec jsem neměl dobrý pocit,“ uvedl pro armádní časopis A report.
Mevald ve věži obrněného vozidla.
Část vojáků se poté vydala na pěší hlídku, když se vrátili do aut, vypadalo všechno normálně. Jenže pak vypuklo peklo. Krátce po půlnoci na ně zaútočili bojovníci Talibanu. „Stáli jsme na straně směrem k základně, která byla hrozně moc osvícená světly, takže nás měli krásně vybarvené,“ vzpomínal rotmistr Kamil Třešňák z 41. mechanizovaného praporu v Žatci. Obrněnec s Mevaldem řídil Daniel Günther. „Přišel nástřel z ručních zbraní a z RPG střel. Naše vozidlo dostalo zásah do věže nebo těsně pod věž,“ popsal pro Českou televizi.
‚Vlastně jsem ani necítil bolest‘
Protitankový granát RPG vybuchl vpravo od Mevaldovy hlavy. „Semlelo se to strašně rychle. Vlastně jsem ani necítil bolest. Kluci mě vtáhli do auta a dávali mi první pomoc,“ říkal Mevald. Jenže ještě předtím i s těžkým zraněním hlavy a ruky dál střílel proti nepříteli a kryl spolubojovníky.
Napište kondolenci za Mevalda i další padlé české vojáky, či jim poděkujte za službu na naší vzpomínkové stránce.
„Střela RPG tu věž úplně roztrhla. Když jsem to pak viděl po příjezdu na základnu, bylo to otevřené jako konzerva od olejovek,“ říkal Třešňák. „Nikdo nevěřil, když jsme pak viděli, co auto dostalo, že mohl Jarda vůbec vystřelit. Ale podle pásu 20 ran vystřelil,“ dodal.
Mevald v americkém vrtulníku MEDEVAC.
Útok se českým vojákům podařilo odrazit, velitel patroly ihned volal na základnu, že mají zraněného. Američané poslali záchranný vrtulník MEDEVAC, který Mevalda převezl do polní nemocnice v Bagrámu. Tam ho uvedli do umělého spánku. Probudil se až za dva týdny v pražských Střešovicích.
„Bylo to zvláštní. Otevřel jsem oči a najednou zjistil, že všem lidem kolem sebe rozumím. Ležel jsem v pyžamu na posteli. Uvědomil jsem si, že jsem v Čechách, což mi neudělalo žádnou radost. Radši bych tam byl zůstal,“ přiblížil okamžiky po probuzení ve vojenské nemocnici. Prodělal celkem tři operace hlavy. Dlouhé měsíce strávil v rehabilitačním ústavu na Slapech.
Mevald při převozu do Prahy.
Myslel přitom jen na jednu věc: na návrat do armády. Proč? „Protože to je práce, která mě baví a kterou jsem dělal hodně let.“ Tuhle snahu ocenil i tehdejší náčelník Generálního štábu Petr Pavel. „Člověk, který si něčím takovým projde a má přesto ochotu sloužit, má pro armádu velkou cenu.“
Medaile Za hrdinství v boji
Ocenění se dočkal i z rukou prezidenta Miloše Zemana. 28. října 2014 převzal Mevald medaili Za hrdinství v boji.
  |
Mevaldovi dávali šanci na návrat do armády - a snad i do misí - také lékaři. Nakonec to ale zdravotní stav nedovolil. Nadrotmistr Jaroslav Mevald náhle zemřel v pátek 10. listopadu 2017 den po svých devětatřicátých narozeninách. „Bohužel Vám musíme oznámit, že nás opustil náš kamarád Jaroslav Mevald. Upřímnou soustrast rodině a všem pozůstalým. Nikdy na tebe nezapomene a navždy budeš v našich srdcích,“ uvedli na facebooku členové 41. mechanizovaného praporu.
