PRAHA Je to nesmysl, to nemůžeš zvládnout, říkali jedni. Ty to dokážeš, slyšel z druhé strany.
„Nejvíc mi věří můj kamarád, který mě zná odmalička a ví, že co si zamanu, chci dokázat. Říká o mně, že jsem blázen, a jen takoví mají zelenou,“ říká šestačtyřicetiletý Klug, rodák od Freiburgu.
Na začátku byl hec, s přáteli se o tom začali bavit před měsícem při party po Pražském půlmaratonu.
„Šlo o žert, ale já na to myslel už dřív. Tak jsem řekl, že do toho půjdu. Zasáhla i vyšší moc - jedna česká agentura slíbila, že za každý takto uběhnutý kilometr vyplatí dětskému domovu ze Žatce tři tisíce korun, aby děti mohly na prázdniny,“ přibližuje charitativní stránku věci.
„Když uběhnu celou trať, agentuře se to prodraží, ale děti pojedou k moři,“ vysvětluje s úsměvem svoji motivaci.
Byť amatér, není žádný začátečník. Dosud zvládl dvě desítky maratonů, osobní rekord má 2:58 hodiny. „Jenže to všechno do třiadvaceti let. Pak jsem se oženil, přišly děti, takže mi zbyla cyklistika a občas létání na rogalu. Před třemi lety jsem se ale vrátil a bez tréninku absolvoval Pražský maraton,“ říká nadšenec, který už má za sebou i závod na sto kilometrů.
Kdo si myslí, že na svůj kousek potřebuje Klug nějaký speciální trénink, je na omylu. „Prostě se otočím a běžím, občas se ohlédnu, abych někoho nesrazil nebo si neublížil. Nejraději ale běhám v přírodě. Normálně i pozadu,“ líčí.
Vede si tréninkový deník, pozpátku už naběhal 77 kilometrů. Poprvé to zkusil 1. dubna (3,4 km), nejvíc v jednom kuse zatím uběhl 9. dubna (23 km).
Když pozadu, tak po špičkách Že se při běhu musí otáčet? Prý žádný problém. „Krk mě nebolí. Ale tím, že vlastně běhám po špičkách, trpí lýtkové svaly,“ vykládá.
Zpráva o jeho blížícím se pokusu se rozkřikla. „Přišlo mi pozvání z Rakouska na srpnové mistrovství světa v běhu pozpátku. Ale je to jen na deset kilometrů,“ lituje naoko.
Světový rekord v maratonu pozpátku (3:43:39) drží Číňan Sü Čen-ťün, ale Klug měnit tabulky nehodlá. „Budu rád, když se vejdu do limitu, který činí sedm hodin,“ říká.
