Činy bratrů Mašínů dodnes rozdělují společnost a jsou chápány velmi kontroverně. Zatímco jedni je označují za vrahy, kteří neváhali zabít bezbranného člověka, druzí, včetně řady českých politiků, je považují za hrdiny vzdorující komunistickému režimu.
„Lidé, kteří přišli o život, byli bez výjimky ozbrojení. Chtěli jsme bojovat proti komunistům. Ti vyhlásili občanskou válku většině českého národa. Ve válce jsou oběti na obou stranách. Mnoho lidí odešlo, tisíce byly v lágrech, stovky zavražděny,“ řekl v minulosti Josef Mašín.
Už roky chce vyznamenání pro Mašína s Paumerem. Letos opět marně |
Členové odbojové skupiny kolem bratrů Mašínů přepadli v noci 28. září 1951 služebnu Sboru národní bezpečnosti (SNB) v Čelákovicích. Jejich cílem bylo opatřit si větší počet zbraní. Jaroslava Honzátka, který tou dobu na stanici sloužil, vylákali pod záminkou dopravní nehody ven, kde jej následně odzbrojili, svázali a uspali chloroformem. Spoutaného a omámeného jej pak Ctirad Mašín skautskou dýkou podřízl.
Pamětní deska označující tehdejší čin za „teroristický“ visela na budově služebny Sboru národní bezpečnosti v Čelákovicích v Masarykově ulici od roku 1975. Po rozhodnutí městského zastupitelstva v březnu 1994 byla sejmuta a umístěna do městského muzea, kde je uložena dodnes. Na původní místo se tak po více než 22 letech vrátila její velmi přesná kopie.
Medaile za službu vlasti
Pietní akci při příležitosti 65. výročí úmrtí Jaroslava Honzátka iniciovala Městská organizace KSČM Čelákovice ve spolupráci Okresním výborem KSČM Praha-východ. Před domem, kde se čin odehrál, se sešlo několik desítek lidí včetně poslance Stanislava Humla (ČSSD), který celou akci pozoroval zpovzdálí na druhé straně ulice.
„Myslím si, že ten člověk zasluhuje úctu. Dodnes považuji jeho smrt za vraždu,“ řekl Huml serveru Lidovky.cz na adresu Honzátka. Uctít jeho památku jezdí do Čelákovic pravidelně. „Dříve to bylo častěji, teď je to jednou za pět let. Je to bývalý kolega, sloužil jsem ve stejném rajonu,“ dodal.
  |
Nezávisle na odhalení pamětní desky probíhala slavnostní akce i na hřbitově v nedalekých Zápech. Unie bezpečnostních složek tam strážmistru Honzátkovi v místě jeho hrobu posmrtně udělila čestnou medaili za službu vlasti. Ocenění převzala u Honzátkova hrobu jeho neteř Věra Ježková. „Chtěli jsme zůstat politicky mimo,“ uvedl předseda organizace Zdeněk Drexler.
Myšlenka s udělením medaile podle něj vznikla před čtyřmi lety v roce 2012, kdy se členové organizace začali na její výrobu skládat. „Chtěli jsme reagovat na vyznamenání bratří Mašínů vysokými státními úředníky, s čímž nesouhlasíme. Mašíny považujeme za vrahy. Jejich čin nemá s odbojem nic společného,“ řekl Drexler. Medailí se rozhodli vedle Jaroslava Honzátka uctít i další dvě oběti násilných činů skupiny kolem bratrů Mašínů v tehdejším Československu.
Příbuzní Oldřicha Kašíka, taktéž příslušníka SNB, zastřeleného na služebně v Chlumci nad Cidlinou v roce 1951, ocenění převzali již 13. září. U účetního Josefa Rošického, zabitého při přepadení vozu s výplatami v roce 1952 je situace složitější. Jeho poslední pozůstalý zemřel, zástupci organizace tak medaili momentálně nemají komu předat.
Mašínové a spol.
Odbojovou skupinu bratří Mašínů tvořilo tehdy šest lidí. Kromě Ctirada a Josefa Mašína do ní patřili taktéž Václav Šeda, Zbyněk Janata, Ctibor Novák a Milan Paumer. Vedle tří obětí z Československa mají na svědomí také smrt několika německých policistů, kteří se v roce 1953 pokoušeli zabránit jejich útěku do západního Berlína. Janata, Švéda, Novák se jejich cesty za svobodou nezúčastnili, byli zatčeni a popraveni. Zbylým třem se únik podařil. Paumer se do vlasti vrátil v roce 1989, Mašínové návrat odmítli.
Odbojovou činnost bratrů Mašínů a Milana Paumera ocenil v roce 2008 český premiér Mirek Topolánek, který trojici udělil Plaketu předsedy vlády. V roce 2011 na pohřbu Ctirada Mašína pak obdrželi oba bratři od tehdejšího ministr obrany České republiky Alexandra Vondry vojenské vyznamenání Zlatá lípa.
