Situace první: malý, asi tříletý capart si na koberci prohlíží a vedle sebe úhledně staví zvířátka. Zkoumá barvy, tvary, vyceněné zuby i počet noh. Vedle něj usedá mladý pohledný muž a jeho činnost komentuje, mluví o zvířátkách, o tom, jaké zvuky vydávají, jakou mají barvu, kdo koho předhoní.
Situace druhá: skupinka dvou až čtyřletých dětí spolu s učitelkou sedí u stolku a svačí. Děti si samy nabírají na talířky, kolik uznají za vhodné, některé si zkouší mazat chléb. Ten samý muž – a děti už vědí, že se jmenuje Peter – stoluje spolu s nimi, nabízí každému kus jablka, povídá o věcech, které jsou na stole.
Situace třetí: deset dětí v malé tělocvičně zdraví, cvičí a zpívá se svým každodenním kamarádem Peterem. Hra s Peterem je zábavná, dělá všelijaké grimasy a poskoky, mluví několika hlasy. A navíc má plyšového kocourka, který se pořád někam schovává nebo něco chce a děti plní jeho přání.
Ve škole je muž Peter Schulman je učitel angličtiny v malé soukromé mateřské školce. S dětmi tráví celé dopoledne, přidává se k jejich aktivitám, komentuje jejich činnost. Vlastně pořád mluví. Každý den také vede hodinu angličtiny v malém multifunkčním sále.
Při té děti cvičí, tančí, zpívají a kamarádí s kocourkem Cookiem, který je průvodcem celého primárního programu pro výuku angličtiny Cookie and friends. Když se dětí zeptáte, zda mají ve školce angličtinu, možná pokrčí rameny. Když se zeptáte, zda mají ve školce Petera, určitě zatřepou hlavičkou na znamení nadšeného souhlasu.
Rodinná školka Domino v pražských Hodkovičkách je úplně nová a funguje teprve od letošního září. Už jen fakt, že zde učí muž, by stál za to se sem podívat. Školka je však zajímavá celkovým konceptem. Oficiálně jde o rodinné centrum provozované občanským sdružením Domino, když však vstoupíte do vilky, vypadá to tam přesně jako v rodinné mateřské školce. Dvě místnosti na hraní a denní pobyt, kuchyňka, malý sál s oponou a polštáři, ložnice na spaní.
„Rodinným centrem jsme z toho důvodu, že poskytujeme nejen služby zaměřené na děti – školka, kroužky apod. –, ale také připravujeme spoustu aktivit pro rodiče, od vzdělávacích až po volnočasové,“ říká jedna ze zakladatelek Domina Markéta Praibišová.
Dvě metody pod jednou střechou Momentálně chodí do školky 20 dětí ve věku dva až pět let, celková kapacita školky je plánována na 32 dětí. „Otevírali jsme v létě, a nábor tak vlastně dělali až v srpnu, takže letos zatím nemáme plný stav. Na druhou stranu máme už ale pořadník dětí, kterým ještě nejsou dva roky – jejich rodiče si u nás však už rezervovali místo,“ dodává Praibišová, sama matka tří dcer ve věku 16, 13 a necelý rok a půl.
V čem je tahle školka jiná? Tak předně – založily ji dvě maminky malých i větších dětí v ideální profesní kombinaci: speciální pedagožka Markéta Praibišová a manažerka Martina Kaděrová. Rozdělení kompetencí a oblastí, o které se kdo stará, bylo tedy jasné. Ne tak už program, podle kterého bude školka pracovat.
„Mám zkušenost se státním i soukromým školstvím, a to coby zaměstnanec i jako rodič dnes již větších dětí. Dospěla jsem k tomu, že bych chtěla zkusit si to také jednou dělat po svém. Líbí se mi program Začít spolu, který u nás před patnácti lety představila Sorosova nadace. Martinu zase uchvátila Montessori metoda. A tak jsme se dohodly, že nabídneme oba přístupy. Jedna třída pracuje podle Začít spolu, druhá Montessori metodou. Čtvrtý měsíc naší práce ukazuje, že to jde. Nejsme ortodoxní, děti z obou tříd se vzájemně navštěvují, a učí se tak i respektovat odlišná pravidla,“ popisuje Praibišová.
Dvě samostatné učebny v prvním patře jsou zařízeny velmi odlišně. V té pravé, kde pracují podle Začít spolu (Step by step), jsou v policích hračky uspořádané podle své funkce. Třída se tak dělí na takzvaná centra aktivit, malé pracovní koutky zaměřené na určité činnosti, kde děti rozvíjejí své schopnosti. Například centrum kostek, centrum dopravy, hudební centrum, knihy a písmena, pokusy a objevy a časem třeba i počítač. Děti se společně s učitelkou věnují několik dní vždy jednomu tématu a pomocí projektů si ho představují stále podrobněji a z různých stran.
Oproti tomu v levé, Montessori třídě hračky nenajdete. Je zde ale celá řada speciálních pomůcek, které ovšem dospělému mohou trochu jako hračky připadat. Jde však o propracovaný systém, kdy dítě samo zvolí aktivitu, jíž se bude zabývat, a učitel je pouze jeho průvodcem či asistentem v poznávání. Měl by podpořit jeho zájem a pomoci rozvíjet jednotlivé oblasti. Trénink jemné motoriky ruky pro budoucí psaní začíná například kreslením prstem do krupice, v koutku „praktického života“ se děti učí dovednostem jako přesýpání a nalévání, a připravují se tak na běžné situace v životě, které jsou díky tomuto tréninku schopny zvládnout samy.
A o tom přesně Montessori metoda je: spojuje přípravu pro vzdělávání i pro život a její motto zní „pomoz mi, abych to dokázal sám“. Vše má svá pravidla. Dítě si samo zvolí pomůcku a místo, kde s ní bude pracovat, a až skončí, samo ji zase uklidí. Pokud si ji po dohodě s učitelem nechá rozloženou, a to jde, protože ve školce má každé dítě svůj kobereček, kam si tyto věci dává, ostatní to respektují. Montessori metoda je náročná na pedagogické vedení. I to je jeden z důvodů, proč v Dominu počítají nejvýše s osmi dětmi na jednu učitelku.
Kroužky a semináře i pro rodiče „Protože tu letos máme spoustu opravdu malých dětí, není neobvyklé, že chodí třeba jen na jeden den v týdnu, kdy matka potřebuje jít do práce. Uvidíme, jak se docházka změní za rok,“ říká Praibišová. Do školky chodí děti z blízkého i vzdálenějšího okolí, někteří rodiče volí školku pro její omezenou kapacitu, jiným se líbí nabízené programy a dojíždějí sem právě kvůli nim.
Rodičů, kteří školku zvolili jen jako náhradní řešení, když státní školství jejich děti z kapacitních důvodů odmítlo, tady moc nebude. Důvodem může být i školné, které při plné docházce dosahuje 12 tisíc měsíčně. Dětí, které přicházejí pravidelně každý den, však zatím není ve školce mnoho. To může být u starších dětí na škodu angličtině i nabízenému programu.
„Abychom svoji školku zatraktivnili a získali více zájemců, připravili jsme doprovodné odpolední programy. Jsou to kroužky pro rodiče s dětmi, angličtina, jóga nebo odborné semináře na téma výchova dětí. Zájem, jaký o ně je, nás mile překvapil,“ dodává Markéta Praibišová a na ruce přitom chová svou patnáctiměsíční Teu. I ona bude navštěvovat rodinnou školku Domino, podobně jako dvacetiměsíční Sofie druhé zakladatelky, Martiny Kaděrové.
***
9 kroků Co je třeba k založení vlastní školky
Jak na to, radí Markéta Praibišová a Martina Kaděrová, zakladatelky MŠ Domino, které jsou momentálně na mateřské dovolené. Najít dostatek času, sil a trpělivosti k nalezení, nastudování a pochopení všech právních norem upravujících danou problematiku. Vyhrát ve sportce, půjčit si nebo prostě vydělat, abyste mohli: – přizpůsobit školku všem legislativním požadavkům, – vybavit školku množstvím pomůcek potřebných k aplikaci alternativních pedagogických směrů... To opravdu nepořídíte za pár korun. Pokud ještě kojíte, nebát se nakrmit své dítě kdekoli a kdykoli (i muži se drží hesla „raději jednat s kojící ženou než poslouchat křik malého dítěte“).
Připravit své partnery a ostatní rodinné příslušníky (děti v pubertě nevyjímaje) na to, že se budou muset obrnit trpělivostí – nebo si natrénovat jiná témata k rozhovoru, než je „školka“, v prvních několika měsících přípravné fáze je to fakt fuška. Držet se hesla, že budujete „rodinný podnik“, a nebát se tedy požádat o pomoc partnery, rodiče, starší děti, sourozence... Ušetří vám to výdaje např. za malování místností, stěhování, montování nábytku apod. Každý totiž něco umí. Vzpomenout si na vše, co jste se naučili během svého života. Škála dovedností, které byste mohli využít, je opravdu pestrá: šití závěsů, kurz keramiky, angličtiny, pletení košů, aranžování květin, práce se dřevem či počítačový kurz.
Vyhledat ty správné pedagogy, kteří jsou ochotni přijmout fakt, že vstupují na cestu náročnější a dobrodružnější. Jsou to hlavně ti, pro které je práce s dětmi posláním, nikoli zaměstnáním. Na závěr přípravné fáze, před spuštěním projektu, vás už jen čeká úkol nelehký, ale podstatný: najít dostatečný počet malých zákazníků, kteří hledají to, co vy zrovna nabízíte, tedy příjemné prostředí, ve kterém se budou cítit dobře. No a pak už jen vytrvale pracovat na tom, aby byli spokojení úplně všichni: děti, rodiče, pedagogové, vaši partneři – a nezapomeňte na vlastní děti, ty si zaslouží obrovskou pochvalu, protože toho musely vydržet vlastně nejvíc ze všech. Odměnou jim může být pobyt ve školce, která je jim „ušitá na míru“.
