Víte, co je to uhlíková neutralita? No přece ideál, kdy vypouštíme jen tolik uhlíku, kolik ho planeta vstřebá. Pokrokář je ale jen ten, kdo pro její dosažení vyhlásí pevný termín. Jako třeba Švédsko, které do deseti let sníží produkci skleníkových plynů na čtyřicet procent úrovně roku 1990, do dvaceti let vymýtí auta na fosilní paliva a v roce 2050 bude uhlíkově neutrální.
Proč Švédsko ty termíny vyhlašuje v době, kdy jeden slavně vyhlášený právě pohřbívá? Před třiceti lety se švédská vláda po referendu zavázala, že do roku 2010 odstaví všech dvanáct jaderných reaktorů. Výsledek? Odstavila jen dva a teď moratorium ruší. V roce 1980 bylo nepřítelem číslo jedna atomové jádro. Dnes je jím uhlík. Odkud vláda bere tu jistotu, že jím bude i v roce 2050?
Uhlíková neutralita je zaklínadlo. Někdo se na ni dívá racionálně, třeba vláda Nového Zélandu, země, kde polovinu emisí vytváří bzdění dobytka. Jiní ji berou údernicky i v krizi, která všechny prognózy rozmetává. Je-li vyhlašování pevných termínů známkou soumraku soudnosti, je Švédsko na dobré cestě, v závěsu za britským princem Charlesem, jenž vyrazil do Jižní Ameriky s poselstvím, že na záchranu planety zbývá sto měsíců. Vsadil by na to majetek? Těžko. Ale ta stovka je tak krásně kulatá, skoro jako tisícovka středověkých chiliastů.
Čtěte „Švédsko...“ na str. 8
