22. srpna 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Ukradli jména mrtvým dětem, schovávali se i za internát v Česku. Příběh exšpionů KGB hýbe Kanadou

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 45Diskuse
Elena Vavilovová a Andrej Bezrukov | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Elena Vavilovová a Andrej Bezrukov | foto: Wikimedia

OTTAWA/WASHINGTON Koncem června 2010 se na titulní stránky amerických a kanadských novin dostal příběh, který jakoby vypadl z hollywoodského scénáře. FBI dopadla skupinu ruských špionů nasazených na americké území a odhalila, že někteří z nich ukradli identitu mrtvým kanadským dětem. Teprve letos ale soudy rozhodly o budoucnosti potomků, kteří se nevědomky stali součástí tohoto zamotaného akčního thrilleru.

Tehdy šestnáctiletý Alexander Foley a jeho o čtyři roky starší bratr Timothy totiž prý zjistili, že jejich rodiče jim celý život lhali, až se zbytkem národa. Vzápětí začal boj o to, jestli mají chlapci nárok na kanadské občanství, nebo zda budou muset zaplatit za zločiny svých rodičů, jak informoval kanadský časopis Maclean’s.

„Byl jsem šokovaný způsobem, který slova nedokážou popsat,“ vzpomíná Timothy na den svých dvacátých narozenin. FBI tehdy rozrazila dveře domu v Bostonu, do kterého se chlapci narození v Kanadě s rodinou přestěhovali. S mladším bratrem Alexandrem mohl Timothy jen přihlížet, jak federální agenti odvádí jeho rodiče v poutech.

‚Ilegálové‘

  • „Ilegálové“ jsou nazývání šlechtou mezi špiony. Jde o osoby, kteří ukradnou identitu zemřelých lidí ze země, do které jsou vysláni. Zde žijí s falešnými doklady na ‚pravá‘ jména řadu let. Snaží se dostat na pozice, v rámci kterých mají přístup k citlivým informacím nebo styky na důležité osoby. Po delší době jsou pak ‚aktivováni‘ svými službami.

Do toho momentu prý chlapci neměli ani ponětí, že jejich matka s otcem byli ruští „ilegálové“, kteří ve spolupráci s KGB koncem 80. let infiltrovali nejprve Kanadu a následně i USA. Timothy a Alexandr vzápětí zjistili, že jejich příjmení je podvod, ukradené holčičce, která zemřela v sedmi týdnech na meningitidu. Jejich rodiče se ve skutečnosti jmenovali Elena Vavilovová a Andrej Bezrukov.

Život Vavilovové a Bezrukova se stal okamžitým hitem. Jejich napínavý příběh se dokonce dočkal vlastního televizního zpracování: na motivy jejich života vznikl seriál Takoví normální Američané (The Americans) o špionech KGB, kteří jsou tak dokonale zamaskovaní, že o jejich skutečné identitě neví ani vlastní děti. Do scénářů se ale nedostal jeden důležitý detail: totiž dlouholetý soudní spor, ve kterém se ony děti musely prát o právo ponechat si občanství země, ve které se narodily.

Brána pro ilegály

Dodnes není zřejmé, jak se Bezrukov a Vavilovová do Kanady vlastně dostali. Jedno je ale jasné: rozhodně nešlo o první sovětské špiony, kteří ji využili jako cestu do západního světa. „Kanada má dlouhou historii jako brána pro ilegály,“ tvrdí David G. Major, který za Ronalda Regana sloužil jako hlava kontrarozvětky FBI. „Přišli do Kanady, vytvořili svůj příběh, a pak přišli do Spojených států. Bylo to velice běžné.“

Bezrukov a Vavilovová byli ale i mezi dalšími špiony elitou. Když je KGB našla, už byli manželé a léta intenzivního, drahého tréninku si prošli spolu. Pokryli vše od kontrarozvědky až po umění mrtvých schránek, tedy těžko identifikovatelných míst jako dutin ve stromě či vyčnívajících rour, kde lze přechovávat a předávat tajné informace.

S dvojím životem se sžili rychle. Zdokonalili se v angličtině, pomocí zakódovaného rádiového vysílání komunikovali s Moskvou, a i v soukromí používali svá nová jména - s plným vědomím toho, že byla ukradena mrtvým kojencům.

Cílem byly Spojené státy

Pro Bezrukova a Vavilovovou, falešného Dona a Tracey, nebyla Kanada nikdy cílem. Použili ji k tomu, aby si vybudovali neprůstřelný příběh. Naštěstí s nimi KGB měla trpělivost. „Možná z Kanady něco hlásili,“ říká Major. „Ale zjevně to nebyl konec jejich mise. Jejich mise byla dostat se do USA, Kanada byla jen mezizastávkou.“

V Kanadě na špionské poměry vedli Vavilovová a Bezrukov nudné, obyčejné životy. A přesně o to jim šlo: potřebovali zapadnout a budit dojem, jakože tam strávili celý život. Dokumenty, které FBI ve spolupráci s kanadskou CSIS následně dohledali, ukazují, že se se manželé v Montrealu poprvé objevili v roce 1988.

Vavilovová si pod jménem Tracey Foleyová udělala kurz práce s počítačem a následně nastoupila do práce v oděvní společnosti. Bezrukov, jehož falešné dokumenty nesly jméno Donald Heathfield, pracoval jako účetní pro Hondu. První byt si pořídili v roce 1989 po přestěhování do Toronta.

V létě 1990 Vavilovová porodila svého prvního syna. Dostal jméno Timothy Andrew Foley. Vážil 3,5 kilogramu a v porodnickém oddělení neměl nikdo nejmenší důvod pochybovat o tom, že chlapečkovi náleží kanadské občanství. Pro Moskvu šlo o báječné zprávy: Timothy byl klíčovým článkem v komplikované síti lží, kterou Vavilovová a Bezrukov zaplétali, jelikož krásně doplňoval iluzi, kterou se snažili prodat.

Rozpad SSSR a život v Kanadě

Bezrukov po narození syna prodával knihy pro společnost jménem Montgomery Marketing, řídil Mazdu 626 a s rodinou žil na skromném platu přesně tak, jako plán požadoval. Zkouška oddanosti pro špiony přišla v prosinci 1991, kdy z Kanady museli přihlížet tomu, jak se rozpadá SSSR a s ní možná i jejich mise.

Když nad Kremlem přestaly vlát srp a kladivo, Bezrukov a Vavilovová se obávali, že jejich snahy jsou u konce. Uprostřed chaosu, který následoval, podle Alistaira Henslera z kanadské CSIS v té době řada „ilegálů“ zmizela a začlenila se do běžného života. Vavilovová a Bezrukov své misi ale nakonec zůstali věrní.

Zanedlouho měli nové vedení - namísto KGB to byla SVR (Služba vnější rozvědky). „Země se rozpadala, ale tajná služba se dokázala rychle zorganizovat a ujistit agenty: ‚Nebojte, pořád jsme ve hře,‘“ vysvětlil Major.

O rok později měl Bezrukov již „rozjetou“ i vlastní firmu: Diapers Direct LtD. Modrou dodávkou rozvážel plenky novým matkám, důchodovým domům i nemocnicím. Podnikavému špionovi se vedlo dobře: v roce 1993 o něm dokonce napsal tamní list Toronto Star. Udělal z něj součást série „Myslet ve velkém“, která vyprávěla příběhy úspěšných lokálních podnikatelů.

Bezrukov krátce nato začal pracovat na ekonomickém titulu z univerzity York. Vavilovová se také vrátila do práce a spolu si vydělali dost peněz - nebo je dostali od SVR, což ale nebylo nikdy dokázáno - aby svého syna mohli poslat do prestižní mateřinky Toronto French School.

Rok poté se jim narodil druhý syn a jejich falešné identity čekal další test: stěhování do Paříže, kde byl Bezrukov přijat na univerzitu. Svůj podnik tak prodal za 90 tisíc dolarů a rodina se vydala na cestu.

Toronto opustili v srpnu 1995. Timothymu bylo pět let a Alenxandrovi jeden - od té doby chlapci v rodné zemi nežili.

Do USA jim cestu otevřel Harvard

Po čtyřech letech ve Francii se rodině konečně otevřela cesta do USA: Bezrukovi se naskytla příležitost studovat na Harvardu. Šlo o roční program soustředící se na veřejnou správu. S kanadskými pasy nebyl vstup do země problém, takže se špioni na americkou půdu dostali už v srpnu 1999.

Bývalý spolužáci si Bezrukova, pro ně Dona Foleyho, pamatují jako člověka, který si dokázal výborně dělat kontakty. „Myslím, že během prvního týdne oznámil, že všem vytiskne vizitky. Celému ročníku. Dal o sobě vědět,“ vzpomíná jeho bývalý spolužák Sam Delson.

Bezrukovův přízvuk neseděl s jeho příběhem. „Lidé říkávali - ‚Wow, ten nezní jako Kanaďan,‘“ vypráví další z jeho bývalých spolužáků, Jeff Katz. Bezrukov měl ale vždy po ruce věrohodné vysvětlení - jednomu spolužákovi například řekl, že jeho otec byl diplomat a že ho poslal na internátní školu v České republice.

Jeho spolužáci mu sice věřili, ale FBI už se na něj v roce 2000 již zaměřovala. Tip jim dal vlastní agent, který se infiltroval do SVR. Spolu s dalšími osmi agenty v USA je sledovali a shromažďovali důkazy. Operaci nazvali Duchařské příběhy, zřejmě jako odkaz na mrtvé děti, jejichž jména si špioni přivlastnili.

Ze všech zatčených agentů byl Bezrukov zřejmě nejtalentovanější - jeho síť kontaktů mu umožnila Moskvě poslat přísně tajnou zprávu o výzkumu nukleárních zbraní a spojil se i s bývalým „vysoce postaveným“ členem národní bezpečnosti. K předávání informací pár používal steganografii - kódovanou řečí je zahrnovali do zdánlivě náhodných fotografií na internetu. V době zatčení byl Bezrukov navíc již významným konzultantem pro mezinárodní obchod.

7 let poté

Když se FBI v rodinném domě Foleyových ukázala - 27. června 2010, v den narozenin jejich staršího syna - mladší Alexandr věřil, že jde o omyl. „Nikdy jsem neměl sebemenší pochybnosti o identitě svých rodičů. Za celých 16 let mého života neudělali nic, co by se zdálo podivné nebo nevysvětlitelné.“

Teď je Alexandrovi 23, uběhlo sedm let od doby, kdy mu ozbrojení agenti odvedli rodiče.

Přestože se oba chlapci narodili v Torontu, imigrační úřady rozhodly, že jelikož byla jejich rodinná historie lží, na kanadské občanství jednoduše nemají nárok - nikdy ho podle nich totiž neměli právem.

Mladší Alex, který s kanadským občanstvím údajně pojí svou identitu, se proti rozhodnutí ohradil: a v červnu 2017 mu tamní federální soud dal za pravdu. Sága Foleyových se tak opět dostala na titulní strany všech periodik.

S bolestnými příběhy se ozvali i rodiče mrtvých kojenců, jejichž příjmení oba hoši měli za vlastní - a právě je kritici rozhodnutí federálního soudu často zmiňují, když požadují, aby byl případ znovu otevřen.

Rozhodnutí je na vládě Trudeaua

Vše je teď v rukou vlády Justina Trudeaua, která musí do 20. září podle kanadského práva rozhodnout, jestli se Alexův osud dostane až k Ústavnímu soudu.

„Proč je pro nás důležité ponechat si kanadské občanství? Mé důvody jsou stejné, jako kohokoli jiného,“ vysvětluje Alex. „Je to neoddělitelná součást mé identity, způsobu, podle kterého mě ostatní vidí a mých vlastních hodnot. K tomu také věřím ve své právo na spravedlnost: je nepřijatelné, že mě vláda chce připravit o má práva jen proto, že chce.“

Před Trudeaovou vládou je ale v rozhodování zdánlivě přímočarého případu ještě jeden zádrhel: jeden z bratrů možná nebyl tak nevinný, jak se prezentuje.

CSIS totiž tvrdí, že starší Timothy o aktivitě rodičů věděl a před svým zatčením ho „zapřísáhli“ tajemstvím spolupráce s SVR. Wall Street Journal v roce 2012 odhalil, že Timothy měl dokonce souhlasit s tím, že se vrátí do Ruska, kde ho SVR vytrénuje k další spolupráci. Důkazy kanadská tajná služba ale nikdy nepředložila a Timothy vše popírá.

Pokud by Alex definitivně vyhrál svůj případ, značně by to limitovalo možnosti tamní vlády zabránit v přístupu k občanství i Timohymu, který v současnosti pracuje v Asii.

Kde jsou teď Bezrukov a Vavilovová?

Bezrukov a Vavilovová se za mřížemi dlouho neohřáli. Jen několik dní po zadržení subjektů Duchařských příběhů je Spojené státy s Ruskem vyměnili. Když se v Moskvě poprvé setkali se svými syny, ještě na sobě měli oranžové vězeňské mundúry.

Andrej Bezrukov teď působí jako poradce největší ruské ropné společnosti Rosněfť a kromě toho přednáší na vysoké škole o americké veřejné správě. Elena Vavilovová působí jako poradkyně pro Norilsk Nickel, největšího producenta niklu na světě. Stále jsou manželé. Podle mladšího Alexe mají s dětmi dobré, ale komplikované vztahy.

  • 45Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz